Článek
„Policista na místě musí zhodnotit situaci a začít jednat. V obdobných situacích má přitom samozřejmě jasné oprávnění použít zbraň a každý policista je dostatečně vyškolen, aby mohl střelce zlikvidovat,“ řekla k tomu Právu mluvčí české kriminálky Pavla Kopecká.
Podle šéfa české pořádkové policie Petra Sehnoutky by přitom zásah vypadal v Česku obdobně, jako ho provedli kolegové na Slovensku.
„Operační důstojník přijme tu prvotní informaci a měl by být natolik schopný, že na místo vyšle hlídku složenou ze zkušených policistů, kteří mají navíc neprůstřelné vesty a samopaly,“ přiblížil Sehnoutka.
Právě na této hlídce pak je, aby situaci na místě řešila a dala o ní zpětné informace operačním důstojníkům na centrále. „Kromě toho je na místo vysílána zásahová jednotka,“ poznamenal Sehnoutka s tím, že v Praze je zásahovka schopná na místo události dorazit do třiceti minut. Podle Kopecké nicméně případy šílených střelců většinou končí smrtí útočníka ještě před jejím příjezdem.
„Zásahovka hraje roli spíše v případech, kdy se útočník např. skrývá v nějakém objektu a drží rukojmí. Pokud se pohybuje volně na ulici, je potřeba tu situaci řešit okamžitě a přistoupit k likvidaci nebezpečného pachatele,“ vysvětlila Kopecká.
Speciálně školeným odstřelovačům trvá podle šéfa českého elitního Útvaru rychlého nasazení (URNA) Libora Lochmana poměrně dlouhou dobu, než jsou ke střelbě připraveni.
„Patnáct minut, jak podle médií trval zásah policie na Slovensku, je pro odstřelovače příliš krátká doba,“ přiblížil Lochman.
Podle Kopecké je na členovi příslušné hlídky, aby vyhodnotil míru rizika. „Má samozřejmě možnost přivolat posily, ale pokud není čas, měl by být připraven riskovat i svůj život, ostatně na to i přísahal při přijetí k policii,“ poznamenala mluvčí kriminálky.
V České republice zaplatil policista svým životem zásah např. v roce 2008 v Chomutově, když ho v přestřelce zasáhl několikanásobný vrah na útěku Roman Postl. Zákrok osmadvacetiletého muže poté ocenil policejní prezident Oldřich Martinů jako příkladný a zároveň odmítl, že by při něm jakkoliv pochybil.
V médiích se totiž spekulovalo o tom, že na sobě neměl neprůstřelnou vestu, i když hlídkující auta jsou jimi standardně vybavena. Podle tehdejších vyjádření policejních mluvčích je ale na uvážení každého policisty, zda ji v krizové situaci využije, či nikoliv.
Česku se takoví vrazi zatím vyhýbají
Masoví či takzvaní šílení střelci jsou známí hlavně ze Spojených států, v Česku ani na Slovensku dosud podobný případ znám nebyl. Zhruba 50 procent střelců v USA jsou podle psychiatra Ivana Davida duševně nemocní, nejčastěji jde o poruchu osobnosti či psychózu. „Bývají to lidé s typickými charakteristikami, kteří cítí nějaký neúspěch, frustraci a mají tendenci se mstít svému okolí. Přičemž útočí i na osoby, které jsou zcela neznámé,“ uvedl k tomu pro ČTK David.
Podle policejní psycholožky Ludmily Čírtkové se případ střelby na Slovensku řadí mezi masové vraždy, konkrétně prý asi mezi vraždy amokové. V takových případech zabíjí pachatel většinou proto, že má dlouhodobé konflikty s okolím – buď se cítí zneuznaný, nebo zažívá pocity nespravedlnosti, protože se nedomohl nápravy na něm spáchaných křivd.
