Článek
Tečku za celým případem udělal Ústavní soud, když smetl ze stolu stížnost odsouzené ženy a svůj verdikt v těchto dnech zveřejnil ve své databázi. Dovolání dvojice předtím odmítl i Nejvyšší soud.
Když chtěla křičet, tak ji dal ruku přes ústa a hrozil, že ublíží její sestře
K opakovanému znásilňování docházelo mezi lety 2015 až 2018. Muž nejprve jedné z dívenek pouštěl pornografické snímky a pak ji různými způsoby znásilňoval.
„S ohledem na svůj věk nemohla mít poškozená dostatečné znalosti, aby chápala smysl jeho jednání, projevit nesouhlas a účinně se bránit. Když chtěla křičet, tak ji dal ruku přes ústa a hrozil, že ublíží její sestře,“ stojí v popisu skutku.
Minimálně jednou si ke znásilnění dívky přizval i svoji tehdejší přítelkyni, která jej u toho natáčela. Pak si role vyměnili, žena prováděla různé praktiky s dítětem a muž vše natáčel. Soud také popsal, jak muž donutil děvčátka, aby dělala podle jeho pokynů další sexuální aktivity mezi sebou.
Dvojice postavila svou obhajobu na tom, že zpochybňovala svědectví znásilňovaných dívenek a vymezovala se proti tomu, že jejich výslechu nemohli být přítomní jejich obhájci, neboť oběti byly vyslechnuty v režimu neodkladného úkonu. Namítali také, že děti, které vypovídaly tři roky po děsivých zážitcích, měly prý ve svých odpovědích rozpory.
Námitky obžalovaných ale žádný soud neuznal. „Stručnější odpovědi nezletilých zejména stran konkrétních sexuálních praktik obviněných vůči nim, které popisovaly se zjevným studem a spíše prostým, stylisticky chudým způsobem, byly k prokázání šetřeného jednání dostatečné,“ okomentoval to Nejvyšší soud.
U Ústavního soudu neuspěla
Žena se pak pokusila zvrátit trest ještě stížností k Ústavnímu soudu, v níž mimo jiné namítala, že ochrana obětí převážila nad jejím právem na spravedlivý proces.
Senát soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové ale žádný problém v rozhodnutí soudů nenašel. Soudci připomněli, že ochrana dětí, které se staly obětí takového činu, je dostatečným důvodem k tomu, aby nemusely vypovídat přímo před soudem.
„Napadenými rozhodnutími nedošlo k nepřípustnému zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky,“ odmítl Ústavní soud stížnost jako zjevně neopodstatněnou.