Morálku nám nepřísluší zkoumat, uzavřela policie dar umírajícího domovu pro seniory

Kriminalisty zajímalo především to, jestli majitel domova nezneužil závažný zdravotní stav klienta a neobohatil se tak nezákonným způsobem. „Rozhodnutí o finančním daru učinil Václav Č. o své vůli, dobrovolně a při plném vědomí. V té době nebyl jeho stav ještě kritický, i když písemně to bylo stvrzeno až později,“ konstatovali vyšetřovatelé. Do usnesení o odložení případu nicméně napsali poznámku, že jim nepřísluší zkoumat morální aspekty jednání majitele domova.

Darovací smlouvu tehdy Václav Č. podepsal přímo v penzionu. „Pán ležel na posteli. Zvedli ho a podepřeli. Něco nesrozumitelně zamumlal, pak se ukázalo, kam se má podepsat, dala se mu do ruky tužka a on se podepsal. Tím to pro mě haslo,“ řekl už dříve Právu místostarosta Zavlekova Josef Voráček, kterého si majitel penzionu zavolal jako úřední osobu k ověření podpisu.

Co bylo obsahem listiny, nevěděl. „V podstatě mi do toho nic není, stejně jako mi nepřísluší zkoumat, jak na tom byl pán po zdravotní stránce. Působil na mě jako všichni starší lidé ležící v posteli, prostě nemocně,“ dodal Voráček.

Z pitevní zprávy vyplývá, že Václav Č. měl nádorem zasaženo několik životně důležitých orgánů. „V průběhu nádorového procesu došlo k postupnému vyčerpání organismu a k následné srdeční zástavě,“ konstatovali zdravotníci.

Vnučka mrtvého muže pochybuje o tom, že se pod vlivem léků na bolest a strachu ze smrti na sklonku života mohl reálně rozhodovat. „Že má rakovinu, mi řekl loni v prosinci. Šlo to s ním rychle z kopce. Po pár týdnech už nebyl schopen komunikovat. Trochu mě zarazilo, že si ho v penzionu nechali, když bazírují na soběstačnosti klientů,“ reagovala 38letá žena.

Penzion v Hnačově pomáhala prarodičům vybírat sama. „Chtěli si užít stáří mezi svými vrstevníky. Líbilo se jim prostředí, a hlavně kulturní programy, které provozovatelé pro klienty zajišťovali. Nastěhovali se tam loni v červenci,“ vzpomínala vnučka.

První pochybnost přišla o pět měsíců později při jedné z návštěv. „Viděla jsem ležet na stole u babičky bankovní výpis. Koukla jsem na něj a překvapilo mě, že na účtu nemá žádné peníze. Všimla jsem si, že nedávno převedla skoro všechen zůstatek na nějaký cizí účet. Bylo to něco přes sto tisíc. Když jsem se jí na to ptala, tvrdila, že nikam nic nepřeváděla. Bylo mi to divné. Ptala jsem se majitele penzionu, jestli o tom něco neví. Řekl mi, že babička je svéprávná a může si se svými penězi disponovat, jak chce. Měla jsem strach, protože babička už v té době na tom byla s pamětí v důsledku Alzheimerovy nemoci hodně špatně a byla snadno manipulovatelná. Šla jsem proto na policii,“ pokračovala žena.

Že peníze z babiččina účtu skončily u Hanouska, jak policisté později zjistili, neměla ani tušení. „Nic takového mi neřekl. Naopak mi vyhrožoval, že když je z něčeho nařknu, budou se se mnou soudit,“ dodala vnučka.

Postupně začala zjišťovat další podivné věci. „Následovala darovací smlouva na 850 tisíc letos v lednu a vzápětí přišlo ještě další překvapení. Když jsem si chtěla po smrti dědy vyzvednout jeho auto, byla v techničáku jako majitelka uvedena manželka pana Hanouska. Nevím, co měl za lubem, neznám ho. Minimálně to považuji za neetické. Jedno totiž vím jistě – babička ani děda by svůj majetek nedali nikomu cizímu. Děda chtěl dát peníze tomu, kdo se o babičku postará. Byli jsme domluveni, že kdyby se mu něco stalo, babička půjde ke mně. To se taky stalo, máme ji doma a staráme se o ni,“ uzavřela vnučka.

Hanousek už dříve Právu řekl, že Václav Č. si výslovně přál, aby peníze, které měl, šly do penzionu. „Nechtěl, aby kdokoliv z jeho příbuzenstva cokoliv dostal. Bohužel to už nestihl dotáhnout přes notáře,“ prohlásil Hanousek.

„Den před podpisem darovací smlouvy mi říkal, že je na tom špatně a že neví, jak tady bude ještě dlouho. Poprosil mě, abych zařídil, že jeho peníze půjdou rovnou na náš účet. Tak jsem ho poslechl. Já ho k ničemu nenutil. Byla to jeho svobodná vůle,“ pokračoval majitel penzionu.

Převod peněz z účtu manželky Václava Č. pak vysvětlil tím, že šlo o zálohu na její pobyt v penzionu. „Ona si přála, aby u nás po jeho smrti zůstala. Když si ji ale vzala k sobě domů její vnučka, peníze jsem do koruny vrátil,“ tvrdil Hanousek.