Článek
Podle soudkyně Martiny Soudkové postupovala obžalovaná špatně. „Zjistila sice různé informace, ale zcela vágní pro to, aby posoudila, zda je muž mrtev, či nikoliv,“ stálo v rozsudku.
Pomoci muži ve Starém Plzenci se snažili dva svědci, jeden z nich zavolal na tísňovou linku. U soudu oba popsali, že dotyčný ležel na zemi, nenahmatali mu pulz, byl promodralý. „Vypadalo to, že je mrtvý,“ vypověděl svědek.
Ještě měl pulz, malá naděje na záchranu byla
Podle něj pak dispečerka oznámila, že už se nedá nic dělat, a poslala koronera. „To nám bylo divné. Potom přijeli hasiči. U pána našli nitkovitý pulz, takže ho zkoušeli oživovat, což se nepovedlo,“ dodal svědek.
Muž zemřel na infarkt. Podle státní zástupkyně Renaty Havelkové však měla obžalovaná jednoznačně povolat záchranku s lékařem, nikoliv koronera. Ke stejnému závěru došla i soudkyně, která odkazovala na vyjádření odborníků. „I když se jednalo o pacienta se zástavou životních funkcí, naděje, že by mohl být vrácen do života, tady byla, byť relativně malá,“ vysvětlil soudní znalec Ondřej Franěk. Poukázal rovněž na to, že si Bláhová nijak neověřila, zda u muže nastala posmrtná ztuhlost. Právě ta je jednou z jistých známek smrti.
Podobný názor měl i druhý znalec Jiří Hladík. „Nelze kategoricky říct, že muž byl po smrti,“ zdůraznil. A připomněl, že hasiči, kteří na místo dorazili po tři čtvrtě hodině, pacienta ještě oživovali. „Mrtvoly se prostě neresuscitují,“ pronesl.
Vedoucí operačního střediska na záchrance Antonín Pojeta sdělil, že metodika v podobných situacích nedoporučuje vyslání koronera. Věc následně řešil se svou podřízenou, jež dostala výtku kvůli porušení vnitřních předpisů.
Škraloup měla už dříve, vinu necítí
Pojeta doplnil, že obžalovaná v minulosti porušila jedenáctkrát pracovní povinnosti, přičemž dvakrát šlo opět o vyhodnocení hovoru. „Je skoro zázrak, že to vyvrcholilo trestním stíháním až za tento poslední případ. Obžalovaná měla v podstatě štěstí, že nedošlo k nějakému většímu problému už dříve,“ konstatovala Soudková.
Bláhová svou vinu před soudem odmítla. Vypověděla, že byla odkázaná pouze na informace od volajícího. „Ten uvedl, že pán leží na ulici už delší dobu, je v bezvědomí, nedýchá, je modrý a nereaguje,“ vyjmenovala. S volajícím se údajně shodla, že pacient zemřel. „Ptala jsem se, zda ještě nezkusí pánovi stlačovat hrudník. Odpověděl něco ve smyslu, že už je to zbytečné,“ namítla.
Upozornila, že vedoucí směny nic proti jejímu vyhodnocení hovoru nenamítal. „Neměl žádnou výtku a odsouhlasil to,“ podotkla.
Proč si neověřila, zda u muže nastaly jisté známky smrti, však nedokázala soudkyni zdůvodnit. „Prostě jsem se nezeptala,“ zopakovala několikrát při svém výslechu.
Při své závěrečné řeči Bláhová prohlásila, že je jí záležitosti líto, nicméně se necítí vinna. „Volající si byl naprosto jistý, že pán zemřel. Navíc při své práci rozhodně nemám úmysl někoho poškodit,“ uzavřela dispečerka, která se profesi věnuje 35 let.
Soudkyně jí udělila šestiměsíční podmínku se zkušební dobou na jeden rok. Zákaz činnosti se týká nejenom pozice, kterou Bláhová zastávala, ale i jakékoli práce, kde by poskytovala zdravotní péči lidem. Rozsudek není pravomocný. Obě strany si ponechaly lhůtu na odvolání.
Dispečerka považovala pacienta za mrtvého a neposlala sanitku. Soudí ji za neposkytnutí pomoci
