Měl více zpomalit, řekl soud a zrušil zprošťující verdikt nad motorkářem za smrt dítěte

Krajský soud ve čtvrtek v odvolacím řízení zrušil původní rozsudek, podle kterého pětatřicetiletý řidič motocyklu tragické srážce nemohl zabránit.

„My tam ale určité zavinění ze strany obžalovaného vidíme. Měl na danou situace lépe zareagovat především výraznějším zmírněním rychlosti. Náš právní názor tak bude pro okresní soud závazný,“ řekl předseda odvolacího senátu Eduard Wipplinger.

Krajský soud ale upozornil na to, že na nehodě nese výrazný podíl spoluviny sám chodec. „To by měl pak okresní soud promítnout do druhu a výše trestu,“ podotkl Wipplinger.

V případu už dříve soud potrestal za usmrcení z nedbalosti roční podmínkou babičku zemřelého hocha. Podle zatím nepravomocného verdiktu při přecházení vozovky nedávala na chlapce pozor a následně došlo k jeho střetu s motorkářem.

Seniorka se tehdy vracela z lesa se svým vnukem a dalšími třemi chlapci ze sousední chalupy. Zastavili se na okraji silnice a čekali, až přejede auto. Když pak nic nejelo, zakřičela na děti: „Kluci, honem.“

V tu chvíli se na horizontu objevil motorkář. Před sebou uviděl čtyři děti a starší ženu s vozíkem, jak přecházejí silnici zleva doprava. Pustil plyn a začal přibržďovat. Když jej skupinka uviděla, snažili se všichni vozovku přeběhnout. Bareš na ně zareagoval tím, že přibrzdil a pokusil se je objet v protisměru. Jako poslední přebíhal právě poškozený, který zazmatkoval a zůstal stát přímo v dráze motorky.

Skupinku chodců Bareš zaregistroval v okamžiku, kdy se pohybovali uprostřed silnice na dělicí čáře. „Začal jsem přibržďovat, aby stihli přejít. V protisměru nic nejelo, tak nebyl důvod, abych dupnul na brzdu. Bohužel se tam zaseknul ten kluk, v té vteřině jsem už nedokázal zareagovat,“ uvedl obžalovaný motorkář.

Podle svých slov se snažil udělat to nejlepší, co v tu chvíli udělat mohl. „Kdybych začal intenzivně brzdit, ztratil bych nad motorkou kontrolu a mohl tak smést celou skupinu,“ pokračoval muž, který ročně podle svých slov najezdí na motorce 10 až 15 tisíc kilometrů. „Do konce života to budu mít před sebou a lituji toho, že jsem tomu nedokázal zabránit,“ dodal.

Podle okresního soudu je dané místo na silnici první třídy nepřehledné a k přecházení není vůbec vhodné. „Obžalovaný tam pohyb chodců nemohl předvídat. Měl jen pět vteřin na to, jak na nenadálou situaci zareagovat. Vyhodnotil to tak, že se dá skupince vyhnout a že provede úhybný manévr. Ačkoliv chlapce srazil, nepřipadá v úvahu jeho trestněprávní odpovědnost za nehodu,“ vysvětlil soudce Petr Sperk.

Podle něj by se o nějakém podílu viny dalo uvažovat, kdyby obžalovaný překročil povolenou rychlost nebo skupinu nezaregistroval a nijak na ni nereagoval. „Z jeho strany ale nedošlo k žádnému pochybení. Nelze po něm spravedlivě požadovat, aby během pár vteřin dokázal vyhodnotit situaci a zareagoval tak, aby střetu zabránil,“ dodal Sperk.

Odvolací soud byl ale jiného názoru. „V okamžiku, kdy obžalovaný zaregistroval chodce u středu vozovky a mohl rozlišit, že jde o děti, měl reagovat výraznějším snížením rychlosti,“ uvedl Wipplinger.

Podle znaleckého posudku Bareš mohl rozpoznat ve skupince chodců děti ve vzdálenosti přibližně 170 metrů. Z rychlosti přibližně 90 km/h přibrzdil na sedmdesátku, ve které pak chlapce srazil. „Znalec uvedl, že i během pěti vteřin, které měl obžalovaný na reakci, bylo technicky možné výrazněji zpomalit, nebo dokonce úplně zastavit. Zmírnění rychlosti ze strany obžalovaného tak bylo nedostatečné dané situaci, kdy mohl uviděl na silnici pohybující se skupinu dětí,“ dodal Wipplinger.