Článek
Pro policii se celý příběh začal odvíjet 3. března 2011, kdy náhodný chodec nalezl poblíž cyklostezky v Šáreckém údolí v Praze těla dvou žen. Dlouho nebylo jasné, zda 80letá žena a její 55letá dcera zemřely rukou vraha, nebo si život vzaly dobrovolně. Přesně po dvou letech dostane případ na stůl senát soudkyně Evy Brázdilové.
A státní zástupce Vladimír Mužík v obžalobě nabízí vysvětlení. Obě ženy spáchaly sebevraždu poté, co byly déle než rok vystaveny mimořádně intenzívnímu psychickému tlaku ze strany vlastní dcery, respektive vnučky. Té za zvlášť závažný zločin vydírání s následkem smrti hrozí až šestnáct let vězení.
Matka a babička společně obývaly obecní byt v Praze 6. V roce 2007 se jim naskytla příležitost byt koupit za výhodných podmínek v rámci privatizace městského bytového fondu.
Pohádky o mafii
Aby měly nárok na výhodný odkup za zhruba 300 tisíc korun, nesměla však žádná z nich vlastnit jinou nemovitost. Matka proto v únoru darovací smlouvou převedla vlastní byt v Kladně na dceru. Ústní dohoda zněla, že dcera byt vymění za menší a doplatek vrátí matce, která z něj uhradí částku za nákup obecního bytu.
Jenže dcera se k prodeji buď neměla, nebo se jí byt prodat nepodařilo. Matku s babičkou přesto udržovala v přesvědčení, že byt sice prodává, ale pronásleduje ji mafie a musí se skrývat pod policejní ochranou.
Peníze jim slibovala a pod různými záminkami nikdy neposlala. Například s vysvětlením, že jsou v trezoru nějakého kriminalisty, nebo že je policisté už vezli, ale dostali se do honičky a nemohli přijet.
Ženám také namluvila, že se musejí ukrýt, a zakázala jim vycházet z domu. Na podporu své legendy si dokonce zřídila několik SIM karet a pod vymyšlenou identitou tří údajných policistů Součka, Šimka a Petráska jim posílala stále znepokojivější zprávy.
Žily a splácely z jednoho důchodu
Ženy se uzavřely v pražském bytě, mladší z nich kvůli strachu nemohla chodit do práce a od prosince 2009 žily pouze z 11tisícového důchodu babičky. Na odkup bytu si navíc vzaly úvěr, který neměly sílu splácet.
Podle příbuzných i sousedů za rok v izolaci fyzicky sešly, trpěly hladem a depresemi. Postupně přerušily kontakty s okolím s vysvětlením, které jim dcera předestřela, tedy že jsou pod policejní kontrolou a hrozí jim nebezpečí.
Sestřenice obžalované sice policii popsala, jak tetě (mladší oběti) přinesla výpis z katastru nemovitostí, aby se sama přesvědčila, že její dcera byt nikdy neprodala a stále je jeho majitelkou, žena jí prý ale nevěřila.
Dcera matce a babičce navíc tvrdila, že je těhotná, později, že porodila.
„Máma žila v domnění, že dítě skutečně porodila,“ popsal důvěru babičky obžalované její syn, bratr mladší oběti.
Policii popsal i fámy, jimiž jeho neteř ženy zastrašovala. „Matka mu říkala, že v této věci se vyskytuje více lidí, že už tam jsou mrtvoly, lidé ohrožovaní na životě, že někdo měl bomby pod prahem,“ cituje svědka obžaloba.
Podle znalců se u obou žen rozvinul paranoidně depresivní syndrom, což kvalifikovali jako těžkou újmu na zdraví.
Těsně před smrtí obě ženy sepsaly dopis domnělým policistům Petráskovi, Součkovi a Šimkovi. Vložily do něj i list, na němž vypočetly dluhy u známých, od kterých si musely půjčit peníze, nedoplatky za elektřinu, pojistné u VZP nebo telefon. Poté si společně šly vzít život.