Článek
Žena poté dcerku kojila a navštěvovala pravidelně v kojeneckém ústavu. Se stížnostmi u městského ani obvodního soudu v Praze nepochodila. Definitivně jí však pomohl až Ústavní soud. Ten v úterý uznal její stížnost jako oprávněnou a postupy soudů označil za nepřípustné a poškozující práva stěžovatelů. Tedy matky Veroniky i její dcery, která před soudem vystupovala jako nezletilá stěžovatelka.
Zástupce stěžovatelek Jan Pavlok označil postup úřadů a státu za protiprávní a protiústavní. Kritizoval také stav, kdy oddělením matky od dítěte došlo k trvalému poškození přirozeného vztahu a pouta mezi matkou a dcerou. Situaci, kdy prakticky pár hodin po porodu bylo dítě vyrváno z náručí matky, také označil za možnou příčinu toho, co je vedle ostatních důvodů kladeno ženě za vinu - že nekomunikuje s úřady. Ostatně ani k jednání Ústavního soudu se žena nedostavila.
Právní zástupce stěžovatelek Jan Pavlok a kolizní opatrovnice děvčátka Daniela Kovářová, která má údajně strach z prostředí, kam se dítě rozhodnutím Ústavního soudu vrátí.
Nicméně ani momentálně špatná sociální situace, ani to, že se žena chová poněkud odlišně, než je obvyklé, nemůže být podle ústavních soudců důvodem k tomu, aby byla porušena základní práva matky, dítěte i rodiny.
"Vazba mezi rodičem a dítětem je jedním z prvořadých předpokladů zdárného vývoje dítěte. Stát může do vztahu rodiče s dítětem zasáhnout jen v závažných případech, kdy pro to má dostatek důvodů. V tomto případě důvody chyběly, rozhodnutí jsou nepřiměřená a vykazují znaky libovůle. Důvodem pro ústavní péči není sama o sobě ani případná relativní chudoba rodiny nebo nepřizpůsobivost matky,“ uvedl soudce - zpravodaj Stanislav Balík.
Kovářová protestovala
Poněkud překvapivě, byť bez patřičné právní váhy, vyjádřila před soudci svůj názor kolizní opatrovnice nezletilého děvčátka, bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová.
„Za pětadvacet let své praxe jsem se s podobným případem nesetkala a zpočátku moje srdce jako matky bilo za srdce všech matek, které se dostaly do zlovůle státních úřadů, a jednoznačně jsem se přidávala na stranu ústavní stížnosti stěžovatelky. Poté jsem však začala vystupovat i jako kolizní opatrovnice a zjistila řadu okolností, které mé názory zcela změnily," řekla Kovářová.
„Mimo jiné se domnívám, že rodinu stěžovatelky, která sama jako dítě vyrůstala v problematickém prostředí, zcela ovládá její otčím. Matka dítěte je ustrašená a bez otčíma neřekne ani slovo. Otčím navíc naznačil, že je v případu zásadně motivován odškodněním, které získá od Evropského soudu. Za této situace sice jako právník cítím a vím - protože znám judikaturu ÚS - a předpokládám, že soud vyhoví ústavní stížnosti, ale jako kolizní opatrovník si nemohu pomoci. Domnívám se, že jde o vysoce riskantní a nebezpečné prostředí a obávám se o osud dětí,“ uvedla ještě před vynesením verdiktu Kovářová.
Zároveň vyslovila před soudci domněnku, že otcem holčičky i jejího před rokem narozeného bratříčka, kterého má matka Veronika plně ve své péči, může být právě otčím, tedy nevlastní dědeček dětí. Právní zástupce stěžovatelek Jan Pavlok to však jako spekulaci jednoznačně odmítl a také soud se těmito úvahami vůbec nezabýval. Podle něj se nyní dítě vrátí matce. Definitivní tečku však musí za případem znovu udělat soudy.