Článek
Případ soud nyní rozhodl od stolu trestním příkazem, přičemž ženu uznal vinnou z přečinu ohrožování výchovy dítěte. Rozsudek není pravomocný, obžalovaná má stejně jako státní zástupce několikadenní lhůtu na rozmyšlenou, zda trest přijme, nebo si proti verdiktu podá tzv. odpor, což by pro soud znamenalo případ projednat veřejně v hlavním líčení.
Matka skončila v azylovém domě, protože úřad neměl informaci. Syna se musela vzdát
Pozornost od dětí žena odvrátila v okamžiku, kdy si našla nového přítele, za kterým dojížděla mimo své bydliště. „Už jsou velké, dokážou se o sebe postarat,“ obhajovala se matka, jejíž děti již civilní soud svěřil do péče příbuzných.
Byly samy i týdny
„V místě posledního společného bydliště na ubytovně zanechávala své nezletilé dcery samotné, bez dostatku potravin, hygienických potřeb a finančních prostředků. Pryč odjížděla opakovaně, zprvu vždy na dva až tři dny, později zůstávala mimo ubytovnu nepřetržitě i několik týdnů. Děti byly odkázané na pomoc cizích lidí,“ stojí v obžalobě. Úctyhodný je také počet neomluvených hodin ve škole, kterých jsou stovky.
Sousedé přiznali, že jim bylo dětí líto. „Holky hladověly. Tak jsem jim dávala alespoň instantní polévky, sušenky a občas zbytky od oběda. Byly za to velmi vděčné,“ řekla jedna ze svědkyň. Jejich matce prý vynadala, že je nechává doma bezprizorní.
Absenci dcer ve škole matka obhajovala tím, že tam odmítaly chodit bez svačin. „Já jsem na ně neměla peníze. Tak zůstávaly doma. Pro jídlo jsem chodila na charitu,“ vysvětlovala žena.
Matka týrala malého syna, pomoc si našel sám
Popřela, že by nechávala dcery doma hladovět. „Nechala jsem jim vždy jídlo na několik dnů. Nemůžu za to, že snědly všechno hned,“ uvedla před vyšetřovateli. „Všichni si myslí, že jsem si jezdila jen užívat. Já ale hledala práci a s přítelem jsme sháněli podnájem,“ dodala.
Podle závěru soudu hrubě porušila jednu ze základních povinností rodičovské odpovědnosti, která zahrnuje péči o zdraví dítěte, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.
