Matek, které neplatí výživné, je stále víc

Jak Právu řekla mluvčí ministerstva spravedlnosti Andrea Šlechtová, v roce 2013 bylo mezi neplatiči výživného 12,25 procenta žen. Od té doby tento podíl každoročně mírně stoupá, v roce 2019 už byl 16,6 procenta.

Typickou ukázkou je případ výživného pro dospívajícího syna, který se dostal až na stůl trestního soudu Brno-venkov. Justice svěřila dítě do péče otce a matka měla platit tři tisíce měsíčně. Jenže to se ženě nechtělo, místo toho čas od času dala nějaké peníze přímo synovi.

„Jsem si vědoma, že jsem měla hradit výživné na syna. Výživné jsem otci neposílala, protože jsem synovi hradila jiné výdaje, třeba dovolenou. Když ke mně syn přijede, dávám mu peníze, kupuji mu oblečení a podobně, protože vždy přijede jako žebrák. Utratím za to více než ony tři tisíce měsíčně, které mám na výživném hradit,“ hájila se žena při výslechu na policii.

K soudu totiž opakovaně nepřišla. Otec před soudem zdůraznil, že matku mnohokrát upomínal, ale marně. „Syn si teď i našel sám brigádu u známého, peníze, co si vydělá, má pro sebe. Nařčení z toho, že syn chodí špatně oblékaný, považuji pouze za další útok na svou osobu,“ řekl otec.

„Matka měla posílat výživné, ale k tomu nedocházelo, nejspíše proto, že má s otcem problém. Sama navrhovala, že pošle dlužnou částku za výživné na účet přímo mně, hovořila o třiceti tisících, ale nikdy ji neposlala, nejspíš to jen tak plácla,“ nabídl svůj pohled syn.

Soudkyně Lenka Jirsová upozornila, že žena několikrát na policii slibovala, jak vše zaplatí, ale zůstalo jen u slov.

„V inkriminovaném období nepracovala, ačkoliv jí v tom nebránily objektivní překážky, a nepokusila se ani obstarat si jakýkoli příjem tím, že by požádala o dávky státní sociální podpory či hmotné nouze, ze kterých by mohla vyživovací povinnost vůči synovi, byť jen částečně, hradit. Sama se tedy připravila o možnost navýšit svůj příjem,“ upozornila soudkyně.

Zaplacením dovolené, kupováním oblečení či přilepšováním kapesným přímo dítěti nelze podle soudu obcházet placení výživného.

„V žádném případě není možné zprostit se vyživovací povinnosti tak, že rodič svému dítěti přilepšuje na kapesném, toto zajisté může činit, avšak pouze poté, co beze zbytku dostojí své zákonné povinnosti vůči druhému rodiči. Obžalovaná se navíc této své povinnosti aktivně vyhýbala tím, když svého syna výslovně ponoukala k tomu, aby si peníze nechával, a zdůrazňovala mu, že tyto rozhodně nejsou pro otce či na výživné,“ upozornila soudkyně.

Žena nakonec dostala trest čtyř měsíců s podmíněným odkladem na 14 měsíců a soud ji zavázal k platbě dlužného výživného.

„Na své povinnosti rezignovala převážně z důvodu antipatie vůči poškozenému. Byly to tedy pouze osobní rozpory, které obžalovaná nebyla schopna ve jménu svého syna přejít a které ji nakonec dovedly až před trestní soud a vynutily si zásah trestní justice,“ dodala Jirsová.