Článek
Invalida se s takovým rozhodnutím nesmířil a zkusil ještě přesvědčit ministerstvo práce a sociálních věcí, kde ovšem také neuspěl. Tak se začal se soudit. U pardubického krajského soudu ale nepochodil.
„Zákonodárce jasně vymezil, jak se příjem rozhodný pro přiznání dávky stanoví. V případě žalobce je rozhodným příjmem dávka důchodového pojištění, která je mu vyplácena. Ta činila 15 584 Kč měsíčně,“ konstatoval soud s tím, že muž tak na dávku nemá nárok.
Důchodce se nevzdal a podal kasační stížnost. V ní tvrdil, že zákon je potřeba vykládat s respektem k jeho účelu, tedy k pomoci lidem v nouzi. „Klient reálně disponuje toliko částkou po odečtu srážek, kterou je nucen krýt všechny své životní náklady včetně nákladů na bydlení. Měly by být zohledňovány jeho skutečné poměry, nikoliv stav formální,“ napsal do stížnosti jeho advokát.
U senátu Nejvyššího správního soudu v čele s Lenkou Krupičkovou ale nepochodil. Soudci upozornili, že na ochranu lidí stižených exekucí myslí ustanovení regulující maximální výši vymáhané částky, tedy nezabavitelná částka. „Poskytováním příspěvku na bydlení osobám s dostatečnou výší důchodu jako státní dávky, ale majícími dluhy, by fakticky došlo ke státní podpoře zadlužování,“ uvedli soudci a připomenuli, že podobný postup by znevýhodňoval lidi se stejným příjmem, ale bez dluhů.
Soud muži ještě vzkázal, že nedosáhne-li na požadovaný příspěvek, může ještě žádat jednorázovou dávku okamžité mimořádné pomoci.