Lékaře zprostili viny za neposkytnutí pomoci. Pacient sanitku odmítal

Podle odvolacího soudu byl sice k pacientovi s dušností důvod poslat výjezdovou skupinu, ale muž zdravotní péči odmítal. „Obžalovaný adekvátně, při respektování zásady svobody a autonomie vůle, zohlednil odmítavý postoj poškozeného k poskytnutí odborné péče,“ stojí v rozsudku odvolacího senátu v čele s jeho předsedkyní Ivanou Růžičkovou.

Ta poukázala také na to, že obžalovaný měl dostatek potřebných informací k posouzení závažnosti zdravotního stavu a k vyhodnocení stupně naléhavosti události, kdy také sám připustil, že v případě souhlasu poškozeného by na místo zdravotnickou posádku poslal.

Soudkyně také odkázala na vyjádření znalce Robina Šína, podle kterého není úkolem operátora zdravotnického operačního střediska podrobnější zjišťování zdravotního stavu a osobní anamnézy. „Pokud okresní soud dovodil trestní odpovědnost obžalovaného z toho, že zohlednil nesouhlas poškozeného s poskytnutím zdravotní péče a nevedl dostatečně podrobnou tísňovou komunikaci, tak takový závěr nemůže obstát,“ uzavřel krajský soud.

Případ se stal před třemi lety. Štěpánik zrovna sloužil jako operátor směny na dispečinku, kde jinak zastával funkci metodika. Tehdy na tísňovou linku třikrát volali příbuzní 61letého muže z jižního Plzeňska a žádali výjezd sanitky. V hovorech popisovali, že pacient špatně dýchá, deset dní nejedl, má černorudý jazyk a projevuje se u něj zimnice i průjem.

Jedenašedesátiletý muž následně doma zkolaboval a zemřel.

Štěpánik se dostal až ke třetímu hovoru. Jeho kolegyně ho upozornila, že jde o několikátý telefon ze stejné adresy. „Nepopírám, že měl muž zdravotní obtíže, nicméně opakovaně odmítal poskytnutí zdravotní služby,“ hájil se lékař.

Zdůraznil, že v danou chvíli musel zvážit všechna pro a proti, část sanitek totiž byla v terénu. „Nacházel jsem se v situaci, kdy jsem měl omezený počet sil a prostředků. Byl jsem si vědom, že může nastat událost nejvyšší naléhavosti, jako třeba dopravní nehoda s velkým množstvím zraněných. Nechtěl jsem poslat sanitku k někomu, kdo to odmítal a nepřál si ošetřit, a tak bych porušil jeho občanská práva,“ podotkl.

Syn poškozeného J. K. před soudem vypověděl, že doktorův přístup byl špatný, až arogantní. „Choval se neprofesionálně. Ptal se, jestli máme auto, můžeme otce naložit a odvézt k ošetření. Nemohl jsem manipulovat s devadesátikilovým člověkem, kterého něco trápí,“ uvedl.

Na tísňovou linku rodina volala, protože si už nevěděla rady. Podle syna otec špatně dýchal, měl vyboulené oči, prožíval strach a nemohl už skoro ani mluvit. „Seděl, koukal na nás, jako kdyby nás ani nepoznával,“ dodal. Přesná příčina smrti není známa, protože nebyla provedena pitva. V úmrtním listě je uvedena zástava srdce.

Podle závěru okresního soudu si Štěpánik nepočínal při tísňové komunikaci správně. „Stav poškozeného neověřoval, přestože z hovorů byly patrné obtíže, ze kterých mu muselo být zřejmé, že je zapotřebí zásah záchranné služby. Navíc nevedl hovor věcně, ale arogantním způsobem,“ uvedl samosoudce Jiří Žižka.