Dítě zemřelo po zákroku lékaře. Rodina požaduje po domažlické nemocnici miliony

Rodičům se nemocnice ani neomluvila, natož aby jim nabídla odškodnění. Manželé z Horšovského Týna se proto obrátili k civilnímu soudu s žalobou na náhradu nemajetkové újmy.

Za prožité trauma, ze kterého se dodnes neoklepali, požadují po špitálu přes 20 milionů korun. A šanci, že by mohli být úspěšní, naznačila hned v úvodu pátečního jednání samosoudkyně Kateřina Martincová.

„Budeme dokazovat, jakým způsobem měla smrt dítěte dopad na rodinné příslušníky. Můžeme se dostat i na daleko vyšší částky, než o jakých v podobných případech doposud soudy rozhodovaly,“ uvedla Martincová.

„Máme také jako soud sankční a preventivní úlohu a toto musí naše rozhodnutí deklarovat,“ dodala Martincová.

Výpovědi členů rodiny před soudem byly velmi emotivní. Těžko hledali slova a oči se jim zalévaly slzami.

„Dva roky jsme se pokoušeli o děťátko. Martínek se narodil o tři týdny dříve císařským řezem. Byl jediné dítě v rodině a všichni ho milovali. Bohužel se stalo, co se stalo,“ vzlykala čtyřiatřicetiletá maminka Veronika S.

I když synovi po požití potravinářských fazolí nic nebylo, z opatrnosti raději zavolala do nemocnice, kde jí řekli, aby s ním přijeli na kontrolu.

„Z vyšetřovny mě odvedli do jiné místnosti, kde mě lékař přikázal, že musím malého pevně držet, aby mu mohl zavést hadici do břicha a nalít mu tam solný roztok. Nikdy si neodpustím, že Martínka, který se bránil, jsem na příkaz doktora pevně svírala, zatímco on mi jej zabíjel v náručí,“ pokračovala žena.

Po zákroku měla zůstat s dítětem v nemocnici do druhého dne.

„Odvedli nás na pokoj. Malý se mi nelíbil, byl apatický a přestával reagovat. Upozorňovala jsem na to sestru, ale ta to jen okomentovala slovy, že ho při zákroku pěkně zřídili. Když pak upadl do bezvědomí, bylo pozdě. Už mu nedokázali pomoci,“ líčila dále Veronika S.

Podle znalců způsobil extrémně koncentrovaný solný roztok metabolický rozklad organismu a následný otok mozku, což vedlo k rychlé smrti malého pacienta. Šance na jeho záchranu byla nulová.

„Změnilo nám to celý život. Chvilku potom jsem dokázala fungovat, pak se to ale zhouplo. Kromě úplně narušené psychiky se přidaly další zdravotní problémy se žaludkem a játry. Do toho jsem otěhotněla a po dvou měsících přišla o dítě. Bylo to šílené období,“ popisovala žena útrapy.

Ani narození druhého syna před několika měsíci ji ani jejího manžela bolesti ze ztráty Martínka úplně nezbavilo.

„I když je syn úžasným světlem a radostí, tak můj život je prostě jiný. Stále v sobě cítím bolest, prázdnotu a smutek. Z energického člověka, který má rád život, zpěv, tanec, se ze mě stala chodící prázdná schránka,“ uvedla Veronika S.

„Je pro nás hrozně těžké jít teď se synem k jakémukoliv doktorovi, ztratila jsem k lékařům úplně důvěru. Je to hrozný pocit, když přivezete do nemocnice zdravé dítě, předáte ho primáři, kterému věříte, že pro něj udělá to nejlepší, a on vám ho zabije v náručí,“ dodala.

O těžkém období hovořil i otec Martínka. „Psychicky jsme si sáhli opravdu někam ke dnu. Snažil jsem se, abych manželku vůbec udržel naživu. Po celou dobu funguji jako takový nárazník, když se jí to vrací zpět. Se ztrátou Martínka se nikdy nevyrovnáme. Žádný trest pro viníka ani peníze nám ho nevrátí,“ doplnil Luděk S.

Pláči se při výpovědi neubránila ani Martínkova babička. „Narodil se těsně před Vánoci. Byl to nejkrásnější dárek, který jsme mohli dostat. Jako první vnouče jsem ho zbožňovala. Koupila jsem foťák a mapovala jeho první životní krůčky,“ vzpomínala.

Po smrti Martínka se podle jejích slov rodina ještě více semkla. „To, že jsme drželi při sobě a vzájemně se podporovali, nám zachránilo zdravý rozum. Jinak bychom to nedali,“ dodala třesoucím se hlasem.

Právní zástupce Domažlické nemocnice Pavel Roubal v průběhu jednání nabídl, že je nemocnice ochotna uvažovat o vyplacení maximálně dvojnásobku částky, která je judikatorně nastavena při odškodňování pozůstalých v obdobných případech. To je u každého z rodičů 1,3 milionu korun.

Nemocnice stála za obviněným primářem od počátku. Její ředitel Petr Hubáček dokonce pro Zahálkovu obhajobu oslovil svého známého pediatra Reného Hrdličku a z veřejných peněz mu zaplatil za odborné stanovisko, které zpochybňovalo jednoznačné závěry znalce o chybě primáře.

Trestní soud ale Hrdličkovo dobrozdání smetl ze stolu a uzavřel, že Zahálka naprosto selhal.

„Jeho postup, spočívající ve vpumpování solného roztoku o tak vysoké koncentraci do žaludku patnáctiměsíčnímu dítěti bez jakýchkoli příznaků ohrožujících jeho život, byl zásadní medicínskou chybou,“ konstatoval v rozsudku domažlický soudce Jan Švígler.

Podle něj žádná blesková záchrana nebyla vůbec nutná. Šlo totiž o netoxické fazole, které dítě nemohly nijak ohrozit na životě. S náhradou nemajetkové újmy Švígler odkázal rodinu na civilní řízení s tím, že za škodu je zodpovědný zaměstnavatel.

„Zcela zbytečná smrt dítěte byla zásadním zásahem do rodinných vazeb a dokážu si představit odškodnění klidně i deset milionů korun,“ uvedl soudce.