Článek
Devětasedmdesátiletý lékař ve středu stanul před domažlickým okresním soudem za dopravní nehodu z listopadu 2009, kdy svým mercedesem při průjezdu Holýšovem smrtelně zranil šestapadesátiletou sluchově postiženou ženu přecházející vozovku.
Zatímco Kešner u soudu tvrdil, že řidič v okamžiku nárazu jel rychlostí mezi 38 a 42 km/h, jeho kolegovi vyšla nárazová rychlost v rozmezí 61–72 km/h. Údaj o rychlosti je přitom klíčový při posouzení míry zavinění řidiče, který je obžalován z trestného činu ublížení na zdraví s následkem smrti.
Kalný: Snažil jsem se ženu resuscitovat
„Máme tady dva znalecké posudky, které si ve svých závěrech zásadně odporují. Soud proto osloví znalecký ústav, aby se vyjádřil k tomu, který z těchto posudků je vlastně správný,“ konstatoval samosoudce Jan Švígler.
Podle státní zástupkyně se Kalný plně nevěnoval řízení, když sledoval pouze přecházejícího psa a nevšiml si chodkyně, která šla za ním. K nehodě došlo na průtahu městem u nákupní zóny.
„Na značce Holýšov jsem zpomalil na 50 kilometrů v hodině a zapnul tempomat. Krátce nato jsem si všiml malého, bílého psa, jak přebíhá z levé strany na pravou. Abych ho nepřejel, tak jsem zpomalil a sledoval, až přejde na druhou stranu. Potom jsem se podíval před sebe, nikoho jsem tam neviděl a znovu jsem přidal plyn. Za moment, byly to vteřiny, došlo k ráně. Zastavil jsem a vystoupil z auta. Všiml jsem si, že čtyři nebo pět metrů za vozidlem leží na zemi žena. Byla v bezvědomí, snažil jsem se ji resuscitovat,“ popisoval Kalný nehodu, která se stala kolem sedmé večer, kdy už byla tma a vozovku osvětlovaly jen pouliční lampy.
Policejní vyšetřovatel, který vycházel z Kešnerova posudku, nehodu původně uzavřel s tím, za smrt ženy není řidič trestně odpovědný, a případ poslal k přestupkové komisi. Správní orgán ale spis vrátil okresnímu státnímu zastupitelství do Domažlic s tím, že v jednání řidiče spatřuje trestný čin. Státní zástupkyně to neakceptovala a případ znovu postoupila k vyřízení na příslušný městský úřad. To už se do případu vložili pozůstalí.
Jednou běžela, jednou šla pomalu
„Byl zpracován nový posudek jiným znalcem a požádala jsem o zásah nadřízené státní zastupitelství. To nám po prostudování podkladů dalo za pravdu a nařídilo znovuotevření případu,“ uvedla dcera usmrcené chodkyně Vladimíra Šplýchalová.
Znalci při výpočtu nárazové rychlosti vozidla, která vyšla každému jinak, v zásadě vycházeli ze dvou objektivně zjištěných faktů, a to z rozsahu poškození vozidla a z rozsahu zranění chodkyně. Zohlednili přitom i další faktory, které se už ale liší.
Například rychlost, kterou se žena pohybovala. Kušner vzal kupodivu jako základ, že přes silnici přebíhala, znalec Kuhn zase s ohledem na to, že šlo o invalidní důchodkyni s omezenou pohyblivostí a táhnoucí za sebou vozík s nákupem, zadal jako vstupní údaj do příslušného počítačového programu jinou hodnotu. „Tady záleží na praktických zkušenostech znalce a jeho logické úvaze,“ řekl k tomu soudu Kuhn.