Kvůli vzteku nezvládl řízení, životem za to zaplatila jeho 16letá kamarádka

„Ten den jsme měli v plánu s kamarádem Ludvíkem se navečer schovat u něj doma. Potom nám přišla zpráva od kamarádek Adriany a Evy, že jsou v Postřekově a jestli se stavíme na cigaretu,“ popsal Roman, co předcházelo nehodě, která se stala pouhé dva dny před Štědrým dnem.

„Eva mi dlužila dvě stovky, což byl pro mě motiv – jako pro studenta –, abych tam jel. Když už jsme s Ludvíkem byli na odchodu, vrátily se zpátky s tím, zda by mohly jet s námi. To už mě naštvalo, protože si mě zavolaly, aby si ze mě udělaly taxikáře,” dodal s tím, že vztek se promítl i do jeho způsobu řízení.

I když jel povolenou rychlostí, 80 kilometrů v hodině mimo obec, nacházeli se jen pár stovek metrů před Ždánovem na Domažlicku a před nimi se blížila pravotočivá zatáčka. Silnice vlivem mrholení navíc klouzala a před zatáčkou Romana vyrušilo protijedoucí přesvícené auto. Ani tak však do zatáčky nezpomalil.

„Jak jsem se soustředil na světla, tak jsem pozdě zareagoval na zatáčku, a v tu chvíli proti nám vyjela světla. Já jsem se lekl. Poslední, co si pamatuji, bylo, že jsem hvízdnul do brzd,” dodal.

Jeho auto dostalo na kluzké silnici smyk, bokem se přetočilo do protisměru a střetlo se s protijedoucím vozidlem. „Moment toho střetu je setina vteřiny, ale v tu chvíli jede čas strašně pomalu. Dodnes si pamatuji zvuk toho, jak se nárazem auto deformuje a jak se mi lisují dveře,“ popsal Roman.

On sám po nehodě na pár minut ztratil vědomí. Spolu se svým kamarádem a řidičem druhého auta však vyvázli lépe než Romanovy spolujezdkyně vzadu. Zatímco Adrianu kvůli mnohačetným poraněním museli záchranáři letecky dopravit do plzeňské nemocnice, Evu už se oživit nepodařilo.

„Když slyšíte, jak to záchranáři vzdávají a jak prohlašují, že je prostě konec, tak to jsou věci, které v člověku zůstanou. Zakousnou se vám do vzpomínek. Dodneška to slyším, když ráno vstanu, slyším to, když sedím u snídaně. Jsou to věci, které vám z hlavy nikdo nevymaže,“ popsal Roman.

Podle Pavla Řezáče z Centra právního výzkumu se dá řízení pod vlivem silných emocí, jako je vztek, přirovnat k požití alkoholu. „Řidič se nemůže koncentrovat plně na řízení, současně jeho reakční doba se může prodlužovat. Ve chvíli, kdy dostane smyk, tak poté nevyhodnotí situaci správně a skončí to tragicky, tak jak to skončilo v tomto případě,” vysvětlil.

Tragickou bilanci způsobilo i to, že jeho kamarádka nebyla připoutaná a během nárazu dopadla na druhou spolujezdkyni. „Samozřejmě čím vyšší rychlost, tím tělo více putuje a má mnohonásobnou hmotnost, tudíž 60kilové tělo v tu ránu může mít hmotnost 200 kilogramů,” vysvětlil velitel požární stanice Hořovice Zdeněk Laube.

Sám Roman se však svoji vinu nesnaží snižovat a přiznává, že při řízení často hazardoval. „Mladý arogantní blbec,” odpověděl na otázku, jaký byl tehdy řidič. V době nehody navíc vlastnil řidičák jen 4 měsíce.

I kvůli tomu jej soud nejprve odsoudil k 8letému zákazu řízení a trestu 20 měsíců ve vězení. Odvolací soud pak rozsudek zmírnil na 6letý zákaz řízení a dva roky domácího vězení. Navíc musí uhradit škodu okolo půl milionu korun.

„Uvědomte si, že každá věc, kterou uděláte, každé zatočení volantem, každé cvrnknutí do pedálu může mít strašné následky. Na silnicích nevíte nikdy, co se stane,” varuje Roman ostatní.

Jeho příběh byl představen v rámci kampaně 13 minut, kterou připravila Česká asociace pojišťoven a BESIP ve spolupráci s dokumentaristou Vítem Klusákem. Doba 13 minut představuje ušetřený čas, který v průměru řidiči získají na trase Praha–Brno, pokud překračují povolenou rychlost o víc než dvacet kilometrů za hodinu.

Až 86 procent českých řidičů přiznává, že povolenou rychlost pravidelně překračují ve snaze ušetřit čas. Kampaň tak chce ukázat, že snaha získat pár minut navíc se nedá vynahradit ztracenými životy vlivem nezodpovědného chování řidičů na silnicích.