Kriminalita dětí: Agresor šel do školy v ponožkách potřísněných krví oběti

O jedné takové kauze ze severu Moravy, kde dva chlapci trénovali na přiopilém muži kopy a údery, které byly součástí počítačové hry, se zmínila i ostravská dětská psycholožka a soudní znalkyně Ludmila Mrkvicová, když se jí redakce zeptala na hlavní vlivy v dětské kriminalitě.

„Počítače hrají významnou roli. Oni hrají hry, kde mají sedm životů, a pak si myslí, že tak je to i v realitě, že ta agrese je normální, a zkoušejí to i v běžném životě,“ řekla k tomu Právu.

Policie loni v celé republice stíhala 1251 dětí mladších patnácti let a 2939 ve věku 15 až 17 let. Ve srovnání s předchozím rokem jich v obou věkových kategoriích ubylo, dětí o 120, mladších osmnácti pak dokonce o zhruba 550. Nejvíce dětí a adolescentů, kteří překročili zákon, bylo v Moravskoslezském a Ústeckém kraji.

Přestože tedy policejní čísla ukazují pokles počtu mladých pachatelů, odborníci již několik let upozorňují na jejich stále se zvyšující agresivitu.

Přesvědčila se o tom i Mrkvicová, když vyšetřovala jako znalkyně čtrnáctiletého chlapce a již zákonem postižitelného patnáctiletého hocha, kteří napadli a ukopali k smrti jiného muže.

Krátce předtím jim prodavačka v obchodě neprodala krabicové víno, tak požádali nedaleko stojícího opilého muže, ať jim ho koupí. Když se tak stalo a on se chtěl od nich alkoholu napít, reakcí byl prý velmi agresivní útok.

„Oni tu virtuální realitu neoddělili od té běžné a přijali to jako vzorec běžného chování. Jeden druhému se chtěl předvést a ukázat, jak to umí dělat, například kopy, a začali to na tom opilém muži zkoušet,“ přiblížila otřesný případ Mrkvicová.

Zarazilo ji také to, jak se po činu oba pachatelé chovali, především pak ten čtrnáctiletý. „Bavil se s námi ve smyslu, že mu nemůžeme nic udělat, že ho stejně nikdo nesmí zavřít, prostě bez jakékoli sebereflexe. Dokonce šel druhý den v těch zakrvácených ponožkách do školy,“ doplnila Mrkvicová.

Nejpodstatnějším vlivem, proč se děti a mládež dopouštějí trestných činů, je především rodina a vzájemné vztahy v ní. „Jestliže jsou sami rodiče disharmoničtí, trestaní, tak dítě přijímá vzory z rodiny. Pokud je tam tedy normou lhát a krást, tak je to normou i mezi dětmi a adolescenty,“ míní Mrkvicová.

Co se týká nejexponovanějších krajů v otázce mladých kriminálníků, tedy hlavně Moravskoslezského a pak také Ústeckého, je podle dětské psycholožky jasné, že hlavním problémem je tamní vysoká nezaměstnanost.

Sever Moravy v počtu mladých kriminálníků už několik let jednoznačně vévodí celé republice, proti jiným regionům je jich tam až čtyřnásobně více. „Kořeny jsou ale starší. V minulosti třeba platilo, že kdo se špatně ve škole učil, šel do Ostravy vyučit se horníkem. Lidé se tedy do toho kraje přistěhovali, ale neměli tam pocit kořenů a rodinného zázemí, tudíž jim chyběla zpětná sociální vazba, protože ten jedinec si pak myslí, že ho nikdo nezná, nevidí a že to může páchat,“ myslí si Mrkvicová.