Článek
Soud Kollerovi také zakázal na pět let výkon dozoru na stavbách.
Kollera si v červenci 2012 najala škola za 170 tisíc korun jako koordinátora stavby, který měl dohlížet i na bezpečnost práce. Firmu Štuko Ars kontaktoval o dva měsíce později, kdy už stavba byla v plném proudu. „Pozval mě na večeři. Drze si řekl o čtyřicet tisíc korun s tím, že jinak na nás může uplatnit sankce například za nenošení výstražné vesty nebo přilby. Byl jsem z toho zaskočený a nereagoval na to,“ uvedl před soudem Fleisig.
Firma na podzim dokončila obnovu průčelí a v dubnu měla být zahájena druhá etapa opravy. „Hned jak jsme zjara začali pracovat, ozval se Koller, jestli si vzpomínám, co mi na schůzce v září řekl. Tvrdil, že to pořád platí, a jestli už se dočká nějakého výstupu. Na to jsem mu řekl, že mu žádné peníze nedám, a típnul jsem telefon,“ řekl Fleisig.
Hledal závady
Od té doby začalo firmě peklo. „Snažil se za každou cenu najít nějakou závadu. Vyvrcholilo to tím, že nechal zastavit stavební práce s odůvodněním, že lešení je špatně postavené a neodpovídá bezpečnosti práce. To byla poslední kapka. Rozhodli jsme se obrátit na policii. Pak už to bylo v jejich režii,“ prohlásil jednatel firmy.
Vyndal jsem peníze na stůl. Hned po nich sáhl a dal si je k sobě
Role policejní volavky se zhostil Fleisigův bratr Petr. V jedné kapse měl mikrofon a v druhé cinknutý balík peněz. S Kollerem se sešel v kavárně obchodního centra. „Byl jsem dost nervózní, hlavou se mi honily instrukce od policie, co smím a nesmím říkat, a hlavně jakým způsobem bych ho měl přimět, aby si peníze vzal a nevypadalo to tak, že já mu je nabízím,“ líčil Fleisig.
Peníze měly být jako poděkování
Koller začal monologem o všelijakých problémech, které může na stavbě firma mít. „Já ho vlastně pořádně ani nevnímal. Soustředil jsem se jenom na jedno, předat mu peníze a už to mít za sebou. Zeptal jsem se ho, jestli to, co požadoval, stále platí. On řekl, že jo, a chtěl vědět, jestli to mám s sebou. Řekl jsem mu, že samozřejmě ano, a vyndal peníze na stůl. Hned po nich sáhl a dal si je k sobě,“ pokračoval Fleisig.
Od toho okamžiku byl podle Fleisiga Koller jako vyměněný. „Najednou přede mnou seděl příjemný, přívětivý a ochotný člověk. Nic nebyl problém. Rozloučili jsme se a krátce potom ho policisté sebrali,“ dodal štukatér.
Koller se u soudu hájil tím, že peníze od firmy chápal jako poděkování za dosavadní spolupráci.
