Článek
Koláčka, jenž čelí obžalobě také v české větvi kauzy MUS, uznali Švýcaři pravomocně vinným z podvodu a praní špinavých peněz. Podle soudu obžalovaní při ovládnutí MUS „zaplatili z finančních prostředků získaných zpronevěrou spáchanou na úkor této společnosti”.
Další zpronevěra jim měla umožnit získat od české vlády pod vedením tehdejšího premiéra Miloše Zemana zbývajících 46 procent akcií společnosti.
Koláček, krerý by měl do vězení nastoupit příští rok v květnu, tvrdí, že Švýcarsko zneužilo situace, svévolně zabavilo finanční prostředky z prodeje MUS uložené v tamních bankách a dělá všechno pro to, aby si je mohlo ponechat. Rozhodovalo prý bez znalosti českých zákonů.
Někdejší manažer Mostecké uhelné tvrdí, že švýcarský rozsudek z října 2013 obdržel až 234 dní po jeho vyhlášení. Na vypracování odvolání proti dokumentu čítajícímu šest stovek stran pak prý dostal 30 dní, přičemž za tu dobu si také text musel stihnout přeložit. Požadavek na doručení verdiktu v češtině totiž podle něj švýcarská justice zamítla.
Nikdo prý neuměl česky
Koláček poukázal i na to, že u švýcarského spolkového zastupitelství nepůsobil v době vyšetřování případu jediný člověk, který by uměl česky nebo který by měl povědomí o českých poměrech.
„Četné dokumenty byly do spisu zařazeny jen v češtině, bez překladu, ačkoli ani na zastupitelství, ani u soudu si je nikdo nebyl schopen přečíst,” konstatoval. Státní zástupce údajně argumentoval tím, že jedna jeho kolegyně je Polka, takže daným listinám rozumí, protože „ty baltské jazyky jsou si podobné”.
Soud v Bellinzoně pak podle Koláčka vědomě přešel důležité důkazy s odůvodněním, že nerozumí jazyku, v němž byly napsány.
Antonio (dříve Antonín) Koláček
Muž, který se po dětství stráveném v moravském Holešově a vystudování Vysoké školy chemicko-technologické stal díky svým podnikatelským aktivitám jedním z nejbohatších Čechů, kritizuje také podobu švýcarského odvolacího řízení.
Proces byl podle něj fakticky jen jednoinstanční, protože proti věcným závěrům soudu se nešlo odvolat – napadnout bylo možné pouze procesní záležitosti.
Nepřehledná struktura firem
Česká obžaloba tvrdí, že Koláček, Jiří Diviš, Petr Kraus, Oldřich Klimecký a Marek Čmejla vytvořili záměrně nepřehlednou strukturu firem, aby zastřeli, že nejpozději od května 1998 vlastnili nebo měli pod kontrolou nadpoloviční většinu akcií uhelné společnosti, což před ostatními akcionáři včetně státu zatajili.
Poté prý záměrně vyčkali, až cena akcií klesla, a od státu v roce 1999 koupili jeho podíl přes firmu Investenergy za výrazně nižší cenu. Česku tím údajně způsobili škodu nejméně ve výši 3,2 miliardy korun a hrozí jim za to až desetileté vězení.
