Článek
Vladimír Sitta mladší dostal roční podmínku s dvouletým odkladem za zneužití informací a postavení v obchodním styku. Kromě toho soud Sittovi zakázal vykonávat činnost ve statutárních orgánech obchodních společností na dva roky. Měl by také zaplatit škodu ve výši 650 tisíc korun.
„Soud shledal v jednání obžalovaných, které bylo bezpečně prokázáno provedenými důkazy, naplnění skutkové podstaty trestného činu,“ konstatoval předseda soudního senátu Alexander Sotolář.
Sitta mladší jako jednatel firmy Avium Partners podle rozsudku neopodstatněně zinkasoval přes osm miliónů korun za zprostředkování zakázek mezi Neographem a dvěma slovenskými tiskárnami. Neographu tím podle soudu vznikla škoda asi 6,5 miliónu korun.
Měli tunelovat vlastní firmu
Vladimíra Sittu staršího i Martina Kohouta soud uznal vinným z napomáhání Sittovi mladšímu, nicméně podle soudu neměli ze zprostředkovaných obchodů žádný prospěch, proto upustil od jejich potrestání.
Sittovi měli podle obžaloby tunelovat vlastní papírenskou firmu Neograph. Vladimír Sitta mladší si měl ve funkci jednatele firmy Avium Partners (kterou založil se svým známým Kohoutem) nechávat Neographem proplácet za zprostředkování zakázek fiktivní faktury, které měl podepisovat z titulu spoluvlastníka firmy Vladimír Sitta starší.
Celkem tak měl Sitta mladší způsobit škodu ve výši 8,2 miliónu korun. Sitta starší zase jako jednatel nově založené konkurenční společnosti Nanograph údajně bezdůvodně a vysoko nad cenou prodával Neographu papír, který následně mnohem levněji vykupoval. Měl tím Neographu způsobit škodu téměř tři milióny korun.
Pomsta Sittům?
Spoluvlastníkem Neographu byl finančník Jan Janků, který je spolu s lobbistou Ivo Rittigem a dalšími obviněn právě v „jízdenkové kauze“.
Sitta mladší si v roce 2009 všiml podezřelé smlouvy mezi Neographem a pražským dopravním podnikem, která byla uzavřená v roce 2008.
V roce 2009 se podle Sitty ml. v Neographu začaly objevovat provizní faktury od firmy Cokeville Assets, sídlící na Britských Panenských ostrovech, která je napojená na Rittiga. Na její účet mělo podle této provizní smlouvy chodit 17 haléřů z každé vytištěné jízdenky pro dopravní podnik. Celkem si tak Cokeville měl v podstatě přijít asi na 40 miliónů korun.
Když v roce 2011 Sitta starší ve spolupráci s Národním fondem proti korupci zveřejnil důkazy, odpovědí bylo trestní oznámení, které podle Sittů není ničím jiným než prostou pomstou.
„Ten příběh vypadá velmi komplikovaně, ale je ve skutečnosti jednoduchý: vyváděly se peníze na Panenské ostrovy. Já jsem to přeťal, když jsem vypověděl smlouvu. Všechny kroky, které nastaly, jsou obyčejnou mstou za to, že jsme jim (finanční skupině kolem Janků, pozn. red.) způsobili finanční újmu,“ myslí si Sitta starší.
„Já jsem tu smlouvu vypověděl a za to jsem byl potrestán společně se svým synem. Doktor Kohout se bohužel s námi svezl, protože byl s námi v nějakém kontaktu,“ dodal při jednom z dřívějších jednání u soudu.
Pochybnosti soudce
„Je nepochybné, že trestní oznámení bylo připraveno právníky z okolí inženýra Janků a Iva Rittiga. Mohlo jít o jakousi formu odplaty za zveřejnění vyvádění finančních prostředků z dopravního podniku hlavního města Prahy,“ dal za pravdu Sittovým Sotolář.
Koncem roku 2013 Janků převzal vedení Neographu (v současnosti přejmenovaného na Security Paper Mill, pozn. red.), za notné pomoci žalobkyně Dagmar Máchové.
Ta - s posvěcením pražského městského soudu - zabavila v souvislosti s trestním stíháním Sittovi akcie a zakázala mu hlasovat na valné hromadě Neographu, jíž byl polovičním majitelem.
Tehdejší ministryně Helena Válková kvůli tomu podala stížnost k Nejvyššímu soudu, Máchová i soud podle ní jednali protizákonně. Nejvyšší soud ale stížnost jako bezdůvodnou zamítl. A byla to právě Máchová, která proti Sittům a Kohoutovi obžalobu sepsala.
