„Kdybych nebyl vyčerpanej, tak se to nestalo.“ Muž strčil družku do kolejiště metra a dostal 11 let

„Soud má za to, že obecně musí být každému jasné, že při prudkém strčení do kolejiště může dojít ke smrtelnému následku. Soud má za prokázané, že o možnosti úmrtí poškozené v důsledku toho jednání obžalovaný věděl,“ uvedl předseda senátu Tome Frankič.

„Obžalovaný se na poškozenou nejméně dvakrát podíval, viděl, že se vůbec nehýbe a má pod hlavou krev, a bez dalšího odešel,“ připomněl soudce.

Státní zástupkyně Jana Polanská Urbana obžalovala z těžkého ublížení na zdraví a navrhovala pro něj trest v horní třetině zákonné trestní sazby, tedy mezi osmi a deseti roky vězení.

Soud nicméně po zhodnocení důkazů čin překvalifikoval na pokus o vraždu a Urbanovi uložil trest při spodní hranici sazby, která v tomto případě činí 10 až 18 let.

Podle Polanské byl usvědčujícím a zcela objektivním důkazem především kamerový záznam, na kterém je detailně zachyceno protiprávní jednání obžalovaného.

Dalšími důkazy pak byly výpovědi svědků a znalců. Podle nich byly Urbanovy ovládací i rozpoznávací schopnosti v pořádku, a je tedy plně trestně odpovědnou osobou.

Žalobkyně také poznamenala, že Urban družce nepřivolal žádnou pomoc a z místa činu odešel. „Jednání obžalovaného bylo projevem naprosté neúcty k lidskému zdraví a životu,“ uzavřela Polanská.

Urban s rozběhem strčil loni v srpnu vší silou zezadu do své družky tak, že spadla do kolejiště metra ve stanici Smíchovské nádraží.

Žena utrpěla mimo jiné pohmoždění mozku, krvácení do mozku nebo tříštivou otevřenou zlomeninu čelisti. Urban nechal bezvládnou a vážně raněnou ženu ležet v kolejišti a odešel. Policie jej dopadla o několik dní později.

Urban v pátek u soudu tvrdil, že kvůli svým údajným zdravotním problémům zavrávoral a do své družky „nechtěně“ strčil. Svůj stav svaloval především na úraz, který prý utrpěl v roce 1990, a na slabé srdce, na což by soud podle něj měl brát zřetel.

„Chudák tam (poškozená) spadla do kolejiště, strašně mě to mrzí. Ale já o sobě nevěděl,“ prohlásil pro změnu Urban. „Nebyl v tom žádný úmysl, já mám špatný srdce. Kdybych to udělal schválně, tak bych musel být blázen,“ dodal s tím, že poškozenou miloval.

„Strašně toho lituju a neudělal jsem to schválně, v životě bych jí neublížil,“ prohlásil v závěrečné řeči Urban. Obžalovaný dále soudu vyprávěl, jak se spolu měli dobře, ve všem si vyhovovali.

„Celých šest let nebyl vůbec důvod, abych já jí nebo ona mně ublížila,“ řekl Urban, který velkou část své závěrečné řeči věnoval údajnému alkoholismu poškozené a jak jí ve všem pomáhal.

Že vztah Urbana s poškozenou nebyl zrovna ideální, ovšem dokládá její výpověď, kterou soud přečetl při minulém hlavním líčení. Podle poškozené to byl především Urban, kdo pil a ji k tomu rovněž nutil.

Dále jí několikrát rozbil telefon a křičel na ni „Aport, aport!“ jako na psa. „Já už mám takovou povahu, že si nechám všechno líbit,“ komentovala to žena. Jindy na ni měl zas řvát „ty bábo, já tě oddělám“ nebo že její rodina je zkorumpovaná.

Samotný útok a pád do kolejiště si žena prý sama rovněž nepamatuje. „Teď už ho nechci nikdy vidět, nechci se s ním setkat, bojím se ho,“ uvedla.

Urban po přečtení výpovědi ustoupil od romantického popisu vztahu a rozkřičel se na soudní síň, že je poškozená „ožralá schizofrenička“ a že to jsou všechno „samý lži“.

„Strašně toho lituju, co se stalo, a hrozně dlouho jsem o tom nevěděl. V životě bych to neudělal, kdybych neměl tak nemocný srdce a nebyl bych tak vyčerpanej,“ uzavřel svou závěrečnou řeč Urban.

Soudu také kladl na srdce, aby jako polehčující okolnost vzal v potaz fakt, že je „obětí těžkého smrtelného úrazu a má nemocné srdce“.