Článek
Justiční resort v materiálu zároveň konstatuje, že neplacení výživného je v tuzemsku jedním z nejčastějších trestných činů. Podle nejnovějších statistik je tak každý desátý obžalovaný člověk v republice před soudem právě kvůli alimentům.
„Jenže vyživovaným osobám toto nepomáhá. Praxe také ukázala, že dobrovolně uzavřené dohody se plní rodičům snáze,“ řekl k tomu ministr spravedlnosti za hnutí ANO Robert Pelikán.
Podle něj by proto měly daleko více prostoru dostat mimosoudní dohody o výživném sepsané mezi rozvádějícími se rodiči například u notáře.
Kromě zodpovědnějšího placení alimentů by takové řešení navíc mohlo podle představ justičního resortu ulevit přetíženým soudům, které každý rok musí zpracovat kolem 50 tisíc rozhodnutí o výživném.
Výživné od pěti korun po milión
Analýza nicméně připouští, že notářské zápisy mohou i přes uzavřenou doložku vykonatelnosti představovat problém v souvislosti s případnou uznatelností v praxi coby exekučního titulu.
„Mimosoudní uzavírání dohod o výživném tak zůstává oblastí, na niž by měla být soustředěna intenzivní pozornost,“ konstatuje analýza s tím, že řešením by do budoucna v tomto směru mohlo být přijetí zákonné úpravy, která by možnost sepsání notářského zápisu se svolením k vykonavatelnosti přímo upravovala.
Kromě efektivnějšího systému vyjednávání o výživném analýza ministerstva doporučila rozšiřování vzdělávání opatrovnických soudů z pohledu určování příjmu, ze kterého se pak povinnému rodičovi alimenty vypočítávají.
„Pro zajímavost lze uvést, že dvě nejvyšší hodnoty výživného jsou jeden milión korun a dále pak 70 tisíc korun. Nejnižším stanoveným výživným pak bylo pět korun,“ řekla k tomu mluvčí resortu Tereza Schejbalová. Vůbec nejčastěji přiznaným výživným pak podle ní byly dva tisíce korun měsíčně.
„Otázkou je zejména, z jaké výše příjmu povinného rodiče se má výživné vyměřit, jak postupovat u nezaměstnaných osob nebo u rodičů podnikatelů, kteří vykazují nízké příjmy neodpovídající jejich životní úrovni,“ konstatuje k tomu resortní analýza s tím, že tato oblast je v zákoně upravena jen velmi obecně.
Ostatně Právo nedávno informovalo, že zejména muži se snaží placení výživného vyhýbat často až bizarními výmluvami.
„Soud mu například uvěřil to, že je osobou samostatně výdělečně činnou či že nemá žádné peníze a musí ho živit babička jeho kamaráda,“ řekla např. Právu na adresu svého expartnera Kateřina z jižní Moravy. Doplnila přitom, že ve skutečnosti je muž řádně zaměstnán.
Dělal načerno
Další zkušenost pak popsala Klára, které bývalý manžel neplatil alimenty sedm let: „Vždy se hájil tím, že nemá žádné peníze a nepracuje. Ve skutečnosti pracoval načerno bez smlouvy. Když jsem se soudu ptala, z čeho asi žije a platí nájem na byt, který přepsal na matku, soud mi odpověděl, že nemá povinnost to zjišťovat.“ Její exmanžel nakonec skončil kvůli neplacení na rok ve vězení.
Analýza ministerstva spravedlnosti v této souvislosti nabízí jako jedno z možných řešení zavedení seznamu opatrovnických soudců, asistentů a vyšších soudních úředníků, kteří se touto agendou zabývají a na které by pak např. justiční akademie mohla lépe cílit své vzdělávací kurzy.
Více než stostránkový materiál zmiňuje mezi doporučeními do praxe také možné zavedení specializovaných opatrovnických senátů na krajské soudní úrovni a přidělování asistentů soudců adresně pro tuto agendu.