Článek
Kazatel se před ženou obnažoval, měl sexuální narážky a nakonec ji přiměl k tomu, aby jej jeden večer navštívila na faře. Místo duchovní útěchy se tam žena dočkala sexuálního zneužití.
„Muž ji přiměl k souloži a jiným sexuálním praktikám, které s ní vykonával až do rána následujícího dne. Činil tak, byť si byl vědom její značné zranitelnosti, neboť mu sdělila informace o svých předchozích traumatech včetně domácího násilí a sexuálního zneužívání při zpovědi. Žena se chování obviněného podvolila, neboť byla pod vlivem léků na spaní a zejména byla přesvědčena, že faráře musí vždy poslechnout,“ stojí v popisu případu.
Muž byl potrestán u jihlavského okresního soudu podmínkou a zákazem duchovní služby, ale o odškodném pro ženu soud odmítl rozhodnout a odkázal ji na civilní řízení, přestože žena doložila, jak na ni jednání kazatele dopadlo. Prožívala psychické útrapy včetně sebevražedných myšlenek a musela vyhledat pomoc odborníků. Za prožité příkoří žádala půl milionu korun.
Nárok jí plynul z podstaty věci
Když neuspěla, obrátila se se svou stížností na Ústavní soud a senát se soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem jejím argumentům dopřál sluchu. Protože trestní příkaz standardně neobsahuje odůvodnění, nemohli soudci zjistit, proč soud ženě nevyhověl.
„Samotná skutečnost, že tento nárok nebyl přiznán, však značí, že jej okresní soud nepovažoval ani zčásti za prokázaný. Vzhledem ke skutkovým okolnostem případu Ústavní soud nemohl s tímto závěrem souhlasit. Právo na náhradu újmy na přirozených právech totiž plynulo již ze samotné podstaty spáchané trestné činnosti,“ zdůraznil Hulmák.
„Možnost odkázat poškozené s jejich nároky na řízení ve věcech občanskoprávních nelze nadužívat, jinak obětem hrozí riziko sekundární viktimizace. To platí i pro rozhodování trestním příkazem,“ rozhodl Ústavní soud a zrušil část trestního příkazu týkající se právě odškodnění.
Soudci ale jedním dechem dodali, aby zákonodárci posílili ochranu poškozených v podobných případech.
Odškodné chtěla i církev
Odškodné po kazateli chtěla i jeho někdejší církev, která si stěžovala na poskvrnění dobré pověsti. Nelíbilo se jí mediální spojení s problémem sexuálního zneužívání a narušením důvěry žen, za což chtěla odškodné 300 tisíc korun.
Církev v trestním řízení neuspěla, na rozdíl od zneužité ženy ale nepochodila ani u Ústavního soudu.
„Církev jakožto právnická osoba není nositelem základního práva na zachování lidské důstojnosti nebo práva na osobní integritu. Nelze u ní ani konstruovat riziko tzv. sekundární viktimizace,“ uvedl Hulmák.
Pod svícnem církve: Minisérie odhaluje příběhy zneužívání duchovními
