Článek
Pochmurný příběh se odehrál loni 1. listopadu, zrovna před Dušičkami. Strážník hlídkující na kole v rekreační oblasti Boleveckých rybníků sjížděl po cestě od hráze Kamenného k Třemošenskému rybníku.
Chvíle jako věčnost
„Vlevo je lesík a docela prudký svah. Když jsem se tam podíval, koukám – na větvi visí člověk,“ líčí Bradáč.
Praštil s kolem a běžel k oběšenci. „Chytil jsem ho pod koleny, nadzvedl. Jenže jsem u sebe neměl nůž, abych ho mohl odříznout. Tak jsem ho jednou rukou nadlehčoval, druhou na mobilu vytáčel policii, záchranku. A pak jsem ještě přes vysílačku zalarmoval i naše oddělení.“ Zda se lopotí s živým, či mrtvým tělem, v tu chvíli nevěděl.
Vlak u Plzně usmrtil muže, zřejmě šlo o sebevraha
„Jenom jsem měl strach, že když ho pustím, bude po všem. Na svahu mi to ujíždělo, ale pořád jsem ho nadzvedával, aby se mu provaz nezarýval do krku,“ vzpomínal. Policie dorazila asi za osm minut. „Připadalo mi to jako věčnost. Naštěstí neměl víc než osmdesát kilo,“ podotýká Bradáč.
Policisté sebevraha odřízli a zahájili resuscitaci. Záchranka přijela krátce poté. „Doktor říkal, že to vypadá špatně, nakonec se z toho však dostal bez následků,“ dodává strážník.
Muž, kterého zachránil, mu poděkovat nepřišel. „Ani mne nikdy nezkontaktoval. Nevím, proč si chtěl vzít život. Člověk druhému do hlavy nevidí, kdoví, jaké měl trable,“ podotýká Bradáč.
Táhne mu na třiašedesát, u plzeňské městské policie slouží jednatřicet let, prakticky od jejího založení. Podobných zážitků však naštěstí moc nemá. „Vlastně ještě jeden, jenže ten dobře neskončil,“ vzpomíná Bohumil Bradáč.
„Volali nás do jedné ulice, že prý tam volně pobíhá pes, ať se tam jedeme podívat. Pes zaběhl do baráku, my šli za ním. Po chodbách krev, chomáče vlasů, u jednoho z bytů pootevřené dveře a za nimi mrtvá žena. Zabil ji po hádce v opilosti její manžel nebo přítel,“ dodává.
Hrozil sebevraždou a útočil v Praze na záchranku i policii. Řádění utnula zásahovka
