Článek
Typickým příkladem je řidič, který se v říjnu 2010 s telefonem v ruce proháněl ulicemi Plzně. K jeho smůle si toho všimli dva policisté a vůz zastavili. Muž následně začal tvrdit ve snaze vyhnout se postihu, že v ruce neměl mobil, ale rohlík.
Pečivová kauza doputovala až k Nejvyššímu správnímu soudu, který příběhu o pekárenském výrobku ani za mák neuvěřil.
„Pokud by inkriminovaná svačina skutečně existovala, bylo by možno očekávat, že stěžovatel ji (její zbytky či stopy po ní) policistům na místě silniční kontroly ukáže, aby doložil svou obhajobu a konfrontoval je za podpory své spolujezdkyně s jejich omylem spočívajícím v záměně telefonu za rohlík. Nic takového se však nestalo,“ stojí v rozsudku z loňského září.
Soud upozornil na to, že řidič „žádným způsobem osud uváděného rohlíku ve své výpovědi neobjasnil (například zda jej odložil, či dojedl dříve, než jej policistka na křižovatce vyzvala k zastavení za účelem silniční kontroly)“.
Muž se tak pokutě 1700 korun a povinnosti zaplatit 1000 korun na nákladech řízení nevyhnul.
Já ne – to matka
Jiný řidič zase v listopadu 2010 při kontrole v Šumperku nejprve na dotaz policisty „Tak kdo to byl? Šéf, nebo manželka?“ odpověděl: „Asi šéf.“
Následně si to ale rozmyslel, držení telefonu popřel a k uvedené reakci uvedl, že šlo o nemístnou odpověď na nemístnou otázku.
Mezi dalšími tvrzeními, s nimiž se Nejvyšší správní soud setkal, patří rovněž zesilování zvuku handsfree, mnutí svědícího ušního lalůčku, případně že netelefonovala řidička, ale její matka.
Samotní policisté přidávají další oblíbené výmluvy. Právo již loni informovalo o tom, že na jihu Moravy získalo na popularitě tvrzení, že řidič netelefonoval, ale holil se strojkem.
„Policisté se během výkonu služby v souvislosti s odhalováním, dokumentací a postihováním tohoto přestupku setkávají s různými výmluvami řidičů, ať už že v ruce u ucha řidič nedržel nic, popřípadě nešlo o mobilní telefon, ale například o papírové kapesníky či čokoládu nebo nefunkční maketu mobilního telefonu,“ uvádí příklady policejní mluvčí Jozef Bocán.
„Dalším jevem jsou výmluvy, kterými se řidič nevědomky dozná ke spáchání přestupku, například že mobilní telefon sice v ruce držel, ale netelefonoval, nebo že nešlo o mobilní telefon, ale o vysílačku či diktafon,“ dodává.
Telefonování je stejně nebezpečné jako alkohol
Policisté přitom dlouhodobě varují, že případy, kdy řidič telefonuje a plně se nevěnuje řízení, mohou končit tragicky. Podle některých výzkumů je telefonování za jízdy stejně rizikové, jako když je řidič opilý.
Například BESIP uvádí, že telefonující řidič je na tom podobně, jako by měl v krvi nejméně 0,8 promile alkoholu.
Policisté podle statistik Policejního prezidia ročně zjistí kolem 25 tisíc těchto přestupků, z nichž jen drtivé minimum putuje do správního řízení – například kvůli tomu, že řidič své provinění popře a nesouhlasí s tím, aby se vše vyřešilo na místě. Loni se tak stalo v necelých osmi stovkách případů.
Přitom správní řízení může vyjít řidiče dráž. Policista totiž za držení telefonu může uložit blokovou pokutu do tisíce korun, ve správním řízení už je to však 1500–2500 korun.