Lékařka a sestra dostaly podmínky v případu chlapce v kómatu po operaci mandlí

Lékařka Martina Šípková dostala podmíněný roční trest za těžké ublížení na zdraví z nedbalosti s odkladem na dva roky. Nesmí také dva roky pracovat v pediatrii.

Zdravotní sestra Barbora Špásová dostala půlroční podmíněný trest s odkladem na rok.

Druhá zdravotní sestra byla zproštěna obžaloby.

„Pracovala jsem v nemocnici 17 let, věřila jsem personálu. Tu nemocnici jsem znala, ani ve snu by mě nenapadlo, že něco takového vznikne. Té noci tam přitom stačilo tak málo. Stačilo přivolat ARO tým,“ řekla během své závěrečné řeči Adámkova maminka, která byla osudnou noc se synem v nemocnici.

„A hrozně mě zaráží, že zdravotní sestry číslo na ARO neznaly. To je číslo, které sestra musí znát i v noci, když ji někdo vzbudí. Kdyby přišli zavčasu, uspali by ho, zaintubovali ho, mohl být v pořádku,“ řekla soudu maminka, která původně pracovala na chirurgické ambulanci Pardubické nemocnice. Dnes se věnuje pouze synovi.

„Normálně nežijeme. Není hodina, není den, který by byl normální. Vždycky si říkám zpětně, jaké by to bylo, kdyby člověk nic nemusel řešit,“ posteskl si otec Adámka. V průběhu své řeči mluvil vyrovnaně, ale chvílemi ho přepadaly záchvaty pláče.

„Když Áďa nastupoval na tu operaci, sám jsem mu říkal, neboj se, za pár dní jste s mamkou doma. Nepochyboval jsem. Myslím, že mu moje slova dodaly odvahu. Přitom mi pak jeho učitelka říkala, že se jí svěřil, že má strach. Ale dodal: Oni mi tam pomůžou a bude to zase dobrý,“ zavzpomínal tatínek, který se současně omluvil předsedovi senátu za některé své emotivní reakce v průběhu hlavního líčení.

Rodina už 48 hodin po události podala nemocnici stížnost, v níž se ptala na dvě věci. Proč nebylo zavolán ihned ARO tým a proč maminka musela s Adámkem v náručí běžet na ORL ambulanci.

„Adámek leží pět let, nemůže ani polykat. Má silné bolesti. Je to takové utrpení, každý den se na něj dívám a nemůžu mu pomoct. Ten mozek je tak nezbytný pro fungování těla, že by se musel stát zázrak, aby se Áďa probral a začal nějak komunikovat. Už se nikdy nepostaví na nohy, musím ho krmit po dvou hodinách. Musí se neustále odsávat,“ sevřeným hlasem dodala maminka.

„Adámkovi se věnuji 99 procent času a nezbývá mi čas na druhého syna. Sám mi říká: Mami, kdy budeš mít na mě víc času? Ale sehnat personál k takovému dítěti je strašně náročné,“ dodala už s pláčem.