Jak zkrotit divoké mládí za volantem: Zkušební řidičák i odborná sonda do duše

Mladí řidiči do 24 let v minulosti mívali na svědomí až kolem 10 000 nehod ročně. V předchozích dvou letech u nich ale statistika zaznamenala zhruba pětiprocentní pokles. Loni se jednalo o zhruba 8700 případů z celkového počtu 94 794 nehod.

Na tom, že jsou čerství šoféři nejrizikovější skupinou řidičů, to ale podle odborníků nic nemění. „Pravděpodobnost toho, že při dopravní nehodě někdo zemře, je u mladých řidičů vyšší než u ostatních dopravních nehod,“ popsal Novinkám dopravní odborník Roman Budský.

Statistiku potvrzují také policisté. „Mladí řidiči s minimální praxí jsou z pohledu dopravní nehodovosti velmi rizikovou skupinou,“ uvedl mluvčí policejního prezidia Ondřej Moravčík.

Příčiny lze podle Budského hledat zejména v řidičské nezkušenosti, nebezpečném chování a agresivitě. Mladí řidiči také podle odborníků častěji než ostatní šoféři přímo vyhledávají adrenalinové situace, v horším případě ve spojení s alkoholem nebo jinými drogami.

Sami řidiči podle dopravních průzkumů přiznávají určitý neklid při řízení a výrazná část se také občas nechá vyprovokovat k agresivní jízdě (přes 80 procent).  Podobné číslo vykazuje prohřešek s maximální povolenou rychlostí a tlačit na auto před sebou se občas snaží až 60 procent šoférů.

Mluvčí policejního prezidia označil agresivitu za volantem jako dlouhodobý problém, roli sehrává také zvyšující se výkon dostupných a relativně levných vozidel.

Místopředseda Asociace autoškol ČR Jiří Novotný uvedl, že u mladých řidičů klesá pozornost a věnování se řízení, když začínají dostávat pocit, že vozidlo ovládají.

„Nevnímáme, že se něco děje, dokud fyzika drží, ale ta má své hranice. Začínající řidič pak nemá ponětí, kde limity jsou. Následky berou spíše jako strašení. A až se jednou dostanou za hranu, čeká se, jak to dopadne,“ dodal Novotný s tím, že se podle něj ze silnic hlavně vytrácí slušnost a ohleduplnost vůči ostatním.

Statistiky policie ještě k tomu ukazují na to, že každá šestá bouračka je dílem řidiče s maximálně pět let starými doklady. K nebezpečným manévrům je většinou přiměje příliš pomalá jízda ostatních.

Odborné instituce v různých zemích Evropy doporučují množství hodin a kilometrů, které má člověk ujet, aby se mohl považovat za zkušeného. Například podle nizozemské instituce SWOV je to po ujetí 100 000 kilometrů.

Švýcarská rada pro bezpečnost silničního provozu zase definuje, že v rámci praktické přípravy má řidič odjezdit alespoň 3000 kilometrů a za volantem by měl strávit přinejmenším 100 hodin. Ze Švédska a Norska radí ujet alespoň 5000 kilometrů.

„Pravděpodobnost účasti na nehodě se pak po zahájení samostatné praxe snižuje o nemalých 40 až 50 procent,“ doplnil Budský. Zároveň ale zmínil, že skutečný počet odjetých kilometrů a hodin obecně bývá výrazně nižší.

„Doplním, že v ČR odjedou v autoškole budoucí řidiči osobních vozidel během 28 vyučovacích hodin cca 500 kilometrů, tedy šestinu doporučeného penza,“ uvedl odborník.

Kromě patřičné délky zkušebních jízd se mezi odborníky zmiňuje testování v autoškole, které má podle nich být náročné a zaměřené na individuální možnosti připravovaného řidiče.

Důležitou roli podle odborníků hraje také péče věnovaná mladým řidičům v prvních letech ježdění. V kurzech bezpečné jízdy se pak doporučuje probrat rizika na silnicích, naopak zaměřenost na ryzí trénink by to být neměl.

„Začínající řidiči musí být vedeni k prevenci vzniku nebezpečných situací, příprava se nesmí zredukovat na tzv. školy smyků,“ upozornil Budský.

Co se týče péče o čerstvé řidiče v Česku, Budský navrhuje, aby v prvních dvou letech měl řidič povinnost zúčastnit se zdokonalovacího kurzu. Ten by měl poskytnout zpětnou vazbu kolem praktických řidičských kompetencí.

Zafungovat by měl podle odborníků dopravní psycholog. „U nových řidičů je nutné pracovat s jejich psýché. Průměrně inteligentní a zručný jedinec zvládne přípravný kurz v autoškole i závěrečnou řidičskou zkoušku. Ovšem do řízení se věrně promítá i osobnost řidiče – nezralost, sociopatie, psychopatie. Takoví lidé se zpravidla projeví až v okamžiku, kdy už mají v ruce řidičský průkaz,“ uvedl Budský.

Jako zpětná vazba mohou řidičům pomoci psychologické rehabilitační kurzy, na kterých se s hříšnými řidiči řeší jejich náprava přenastavením jejich hodnotového systému. V některých zemích EU jsou již takové kurzy běžné, v Česku jde podle Budského ještě o hudbu budoucnosti.

Evropská komise navrhuje pro první roky řízení například řidičský průkaz na zkoušku. Pro jeho zavedení hovoří podle Budského zahraniční zkušenosti a lepší čísla ve statistikách – například v Rakousku se o cca 30 procent snížila nehodovost nových řidičů během prvních tří let jejich samostatné praxe. O více než třetinu pak ubylo u jižních sousedů sólo nehod čerstvých řidičů.