Hoteliér za covidu ubytovával, přesto bral milionové dotace. V pořádku, řekl úředník

Podle obžaloby v žádosti tvrdil, že z důvodu vládních nařízení během pandemie měl svůj hotel Garni v Tachově zavřený, ačkoliv ve skutečnosti za úplatu ubytovával agenturní dělníky, což tehdy povolovala výjimka ministerstva zdravotnictví.

I tak to ale zřejmě bylo v pořádku, jak vyplynulo z výpovědi úředníka z MMR Richarda Nikischera před tachovským okresním soudem.

I když podmínky k získání dotace skutečně hovořily o tom, že bude poskytnuta pevnou částkou na pokoj za dobu, kdy byla ubytovací zařízení v důsledku vládou přijatých opatření uzavřena, později k tomu Státní fond podpory investic přidal svůj vlastní výklad, podle kterého mohli o státní příspěvek žádat i hoteliéři, kteří ubytovávali osoby, na něž se vztahovala výjimka z vládního nařízení.

„Chápu paní státní zástupkyni. Já sám bych se na první čtení této dotační výzvy také domníval, že celá provozovna měla být ze sta procent uzavřená a žádné výjimky neměly v tomto směru fungovat. Pozdější výklad poskytl fond bez toho, aby to s někým z ministerstva jako poskytovatelem dotace konzultoval,“ uvedl Nikischer.

„Jak se mi to může zdát osobně nelogické, byl výklad fondu takový, jaký byl, a žadatelé se tím řídili, tak by to mohlo být v pořádku,“ dodal.

Na otázku předsedkyně senátu, proč se tedy stát přihlásil v rámci trestního řízení s nárokem na náhradu škody vůči obžalovanému, úředník řekl, že to bylo pouze z opatrnosti. „Kdyby náhodou soud došel k závěru, že byl spáchán dotační podvod, pak máme povinnost uplatňovat náhradu škody,“ vysvětlil svědek.

Státní zástupkyně Jana Fišerová v reakci na prezentovaný výklad fondu požádala Nikischera o vysvětlení, do jaké míry ministerstvo postupovalo s péčí řádného hospodáře, pokud dotovalo i pokoje, které byly obsazené a placené ubytovanými osobami.

„Vycházím z účelu samotného dotačního programu, který byl zmírnit negativní dopad na podnikatele v cestovním ruchu. Pokud bylo jejich podnikatelským záměrem ubytovávat rekreanty, tak těm účtovali vyšší ceny za pokoje než třeba u agenturních pracovníků, a tím tratili na zisku,“ vysvětil úředník.

Upozornil ale na to, že pokud by měli provozovatelé ubytovacích zařízení obsazené pokoje dělníky ještě před platností vládních restrikcí na základě dlouhodobých smluv s pracovními agenturami, tak by ta opatření na ně žádný dopad neměla a dotace by se na ně nevztahovala. „Tohle ale nikdo nekontroloval,“ přiznal Nikischer.

Sám obžalovaný před soudem tvrdil, že měl propad zisku, když před covidem ubytovával například sportovce za 600 korun za lůžko a poté v době covidu agenturní dělníky za 160 korun. „Řekli jsme si, že je vytáhneme z těch hnusných ubytoven a necháme je u nás za daleko méně peněz, než bychom účtovali normálním hostům,“ prohlásil Svičarský.

Soud bude pokračovat výslechy dalších svědků.