GPS v hodinkách jako důkaz nestačí

Soud tak osvobodil mladého cyklistu, který byl původně potrestán za ublížení na zdraví kvůli nehodě, při které se střetl s mužem přecházejícím ulici.

Byl začátek listopadu předloňského roku, když po Francouzské ulici v Brně jel mladý cyklista. V místě s povolenou třicetikilometrovou rychlostí jel podle svých GPS hodinek třicítkou, i když v jeden moment se prý mohl pohybovat až o deset kilometrů v hodině rychleji.

Přes ulici se v tu chvíli chystal přejít chodec, který do vozovky vstoupil mezi zaparkovanými auty. Přijíždějícího cyklistu prý neviděl, a tak nevyhnutelně došlo ke střetu, při němž chodec utrpěl zlomeninu ruky.

Brněnský městský soud v rozsudku, o němž Právo informovalo před několika týdny, shledal vinu na straně cyklisty a potrestal ho peněžitým trestem. Mladík tak měl na pokutě a odškodném pro zraněného muže zaplatit téměř sto tisíc korun.

Odvolací krajský soud, kam se cyklista obrátil, měl ale na posouzení případu jiný názor. „Nelze nade vši pochybnost vyvodit trestní odpovědnost obžalovaného. Závěr o překročení maximálně povolené rychlosti jízdy obžalovaného lze označit za nepřesvědčivý a hodnověrným způsobem za objektivně nepodložený. Soud také zcela nedostatečně vyhodnotil i otázku spoluzavinění ze strany poškozeného,“ napsal senát v čele s Josefem Teplým do verdiktu, který má Právo k dispozici.

Záznam o rychlosti z GPS hodinek soudci označili za orientační. „Údaje z těchto technických vymožeností, tedy mobilních telefonů, digitálních hodinek apod., jsou poněkud nepřesné. Žádný jiný hodnověrný důkaz, který by prokazatelně svědčil o tom, že obžalovaný jel bezprostředně před nehodou rychlostí větší než 30 km/h, pak obžaloba soudu nepředložila,“ zdůraznili soudci.

Podle odvolacího soudu chyboval jak cyklista, tak i chodec. „Poškozený měl větší možnost nehodě zabránit, pokud by se řádně a dostatečně před přecházením vozovky rozhlédl, ale zejména pak vozovku mezi zaparkovanými vozidly přecházel kolmým směrem za náležitého sledování situace v provozu. Pakliže uvádí, že cyklistu neviděl, je nutno uvést, že mu nic v rozhledu nebránilo, tudíž měl obžalovaného rozhodně zahlédnout,“ měli jasno soudci.

Ti nakonec o něco větší vinu na nehodě přiřkli sraženému chodci. „Bez náležité pozornosti a patřičné opatrnosti začal na poměrně rušné komunikaci mezi zaparkovanými vozidly přecházet vozovku,“ konstatoval Teplý.

Bez viny ale podle soudu nebyl ani cyklista, který měl také dost času na situaci zareagovat. „Jel nepřiměřenou rychlostí pohybující se zde na samé hranici nejvyšší povolené rychlosti, když si nepočínal opatrně a dostatečně obezřetně, neboť nepředpokládal, že mu do vozovky může vkročit přecházející chodec, s ohledem na všechny okolnosti případu toto mohl, či spíše měl předpokládat,“ zdůvodnili soudci.

Odvolací senát nakonec rozhodl, že není na místě případ posuzovat optikou trestního práva. „V jednání obžalovaného je však nutno dle názoru odvolacího soudu spatřovat přestupek, za který by měl nést řádnou odpovědnost,“ dodali soudci. Případ tak nakonec posoudí úředníci brněnského magistrátu.