Hlavní obsah

Fotbal jako sraz extremistů. Pro policii v tom není rozdíl

Právo, Josef Koukal
Praha

Sraz politických radikálů, kteří hlásají nenávist a genocidu, nebo hra s míčem? Pro policii je dnes ligové fotbalové utkání stejnou událostí jako extremistický pochod. I opatření jsou stejná.

Rowdies jsou morem fotbalu, zvládat je se nedaříVideo: Novinky

Článek

„K těm opatřením vždycky připojujeme slovíčko adekvátní. Už vzhledem k jejich povaze není žádoucí předem specifikovat, kolik policistů a prostředků do nich bude zakomponováno,“ říká mluvčí pražské policie Tomáš Hulan. „Na to by některé skupiny fanoušků mohly reagovat buď tím, že by vůbec nepřijely, nebo naopak posílily svoje řady s tím, že rovnou vyrazí na bitku s policií,“ vysvětlil mluvčí.

Nedílnou součástí policejních manévrů kolem fotbalových zápasů je dnes už i například přítomnost expertů na boj s extremismem. Jsou to stejní lidé, kteří posuzují chování politických extremistů na neonacistických srazech.

„Ano, prioritně jsou to kriminalisté z oddělení, které se zabývá extremismem,“ připouští ­Hulan. „Musí být schopni kvalifikovaně posoudit jakékoli jednání i z hlediska propagace extremismu,“ dodává.

Co má ale fotbal společného s politickým extremismem? Co láká fanoušky toho či onoho týmu na srazech například hajlovat nebo provolávat rasistická hesla? „Vždycky to bylo tak, že určitá část fotbalových chuligánů patřila zároveň k aktivním pravicovým radikálům,“ konstatoval pro Právo právník a bývalý soudní znalec v oblasti extremismu Michal Mazel.

Hrůzná hesla

„Už v roce 2000 byla spousta incidentů s fanoušky Sparty, kteří vždycky po zápase na Letné šli mlátit do Heřmanovy ulice anarchisty,“ podotýká politolog Zdeněk Zbořil.

„Policie si už tenkrát všimla i toho, že se na fotbale křičí Jude raus,“ připomíná Zbořil.

Extremistické projevy fotbalových fanoušků přitom nejsou žádným specifikem České republiky. Po vzoru slavných hooligans známých z britských ostrovů se stejné chování na fotbalových stadiónech a v jejich okolí rozšířilo za posledních dvacet let i v zemích bývalého východního bloku. Známé jsou extremistické výstřelky fotbalových fandů z východního Německa, Polska nebo z Ukrajiny.

„Ti primitivnější fotbaloví fanoušci se rádi hlásí ke skupinové identitě a dost často hledají nějakou ideologii včetně rasismu,“ ­říká Zbořil.

A proč právě fotbal vybízí své fanoušky například k házení ­banánů na hrací plochu ve chvíli, kdy se zde objeví hráč černé pleti?

„Proti jiným sportům stojí za fotbalem mnohem víc peněz. Od černých klubových až po různé sázky. A pak také – tenhle sport nemá étos,“ naznačuje odpověď Zbořil. „Ačkoli dnes už se ani tenisté nechovají na kurtech jako před třiceti čtyřiceti lety,“ podotýká politolog.

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám