Firmy nabádají studenty k podvádění při zkouškách. Měl bych se stydět, přiznal šéf jedné z nich

O problému se začalo na akademické půdě mluvit už před více než deseti lety, kdy se nabídky začaly objevovat ve větší míře. Situace se od té doby změnila spíše k horšímu, na internetu lze dnes nalézt asi dvě desítky webových stránek, které nabízejí studentům sepsání vysokoškolských prací. Řada z nich se netají tím, že jsou za úplatu schopny dodat kompletní diplomku, bakalářskou nebo dokonce disertační práci.

To potvrdil i šéf jedné z nich, kterého redaktor Novinek kontaktoval s dotazem, zda by si mohl objednat bakalářskou práci na téma kulturního managementu. „Není vůbec žádný problém,“ řekl na dotaz, zda práci dokáže napsat kompletně celou. „Záleží jen na vás, do jaké míry na tom chcete participovat. Ale nemusíte ani vůbec, stačí, když mi dáte zadání, na jaké téma ta práce má být,“ řekl.

Když byl pak konfrontován s faktem, že mluví s novinářem, připustil, že by se měl za takové jednání stydět. „Zpočátku jsem se za to styděl, teď už ne,“ řekl muž, který je bývalý vysokoškolský pedagog.

Školy o tom vědí a upozorňují, že pokud si studenti nechají zpracovat závěrečnou práci na zakázku, dopouštějí se jednání, které je v rozporu s dobrými mravy i se studijním řádem.

„Využitím a odevzdáním neautorské práce se studující dopouští porušení Studijního a zkouškového řádu a dalších vnitřních předpisů Ostravské univerzity. V naší pozici není možné něčemu takovému zabránit, můžeme pouze apelovat na naše studující, aby byli zodpovědní a zároveň aby si uvědomili, že studují kvůli sobě, obcházením platných pravidel oklamávají především sami sebe,“ řekla Novinkám mluvčí Ostravské univerzity Dita Ondřejková.

Některé agentury na svých webových stránkách garantují téměř stoprocentní úspěšnost a slibují, že jsou schopny vypracovat kompletní diplomku, bakalářskou práci anebo třeba i maturitní projekt, který je součástí závěrečné zkoušky na středních odborných školách. Ceny za vysokoškolské práce se pohybují v desítkách tisíc korun v závislosti na náročnosti a počtu požadovaných stran.

„Jsme tým bývalých akademických pracovníků a každý z nás má za sebou stovky odborných prací. Známe úskalí psaní prací a náležitosti jejich jednotlivých částí. Jsme také lidé, kteří vědí, jak to chodí na akademické půdě. Naši odborníci jsou lidé s širokým zaměřením, kteří v podstatě celý život studují a vytvářejí odborné práce,“ píše se v nabídce jedné z agentur.

Svou práci se snaží prezentovat jako pomoc studentům, kteří nemají čas.

„Tohle je tak specifické, že mnohdy člověk i soucítí s lidmi, kteří mají tři děti a zaměstnavatel jim nařídí studovat nějakou školu. Pak máte případy velmi chytrých lidí, kteří prostě nejsou schopni něco smysluplně napsat. Je to hodně individuální, ale vesměs tyto služby bereme jako pomoc. Nesetkáváme se často s nějakými floutky, kterým se nechce. Jsou to lidi, kteří jsou většinou v nepříznivé situaci a my jim vytrhneme trn z paty,“ píše se na jednom z webů.

Ministerstvo školství se snaží proti těmto praktikám bojovat, mimo jiné připravovanou novelou zákona. „Jedná se o nežádoucí jev, který popírá smysl závěrečných prací a který je třeba potírat,“ uvedla mluvčí ministerstva Tereza Fojtová. Dodala, že zákon o vysokých školách už nyní umožňuje zpětné odebrání titulu v případě podvodného jednání do doby tří let od vykonání zkoušky. „Dojde-li k přijetí novely zákona o vysokých školách, dojde k prodloužení této lhůty na sedm let,“ řekla.

Jako téma k diskusi označila i možnost případného trestního postihu agentur. „Alternativou by mohlo být jeho zařazení mezi přestupky, což by mohlo být přiměřenější v případech, kdy společenská škodlivost není tak výrazná,“ dodala Fojtová s tím, že jde o téma pro diskusi na ministerstvu spravedlnosti.

O fenoménu před několika lety vznikla i diplomová práce. Studentka Mendelovy univerzity v Brně Veronika Králíková provedla průzkum u více než tisícovky studentů, přičemž každý dvanáctý studující přiznal, že se dopouští podvodů. Nejde přitom jen o český fenomén, podobné praktiky se dějí i v jiných zemích.

Odhalit takový podvod je velmi těžké. Univerzity sice využívají elektronické systémy, které dokáží rozeznat plagiát, ovšem práci na objednávku odhalit nelze. „Jediným řešením je zodpovědnost vedoucích prací, školitelů, oponentů a členů zkušebních komisí,“ řekl již dříve prorektor Univerzity Palackého v Olomouci Vít Zouhar.

Jak ale vyplývá z množství firem, které tyto služby nabízejí, i z vyjádření šéfa jedné z nich, který Novinkám v telefonátu přiznal, že tímto způsobem jeho tým „pomůže“ i stovkám studentů ročně, nejde o ojedinělou záležitost.

Policie problém neřeší ani ve vztahu k studentům, ani k firmám, díky kterým k podvodům při studiu dochází. „Jedná se o problematiku ověřování pravosti či autorství, což je v gesci příslušných vysokých škol a jejich kontrolních mechanismů. Tudíž se nejedná o trestně-právní rovinu,“ uvedla mluvčí moravskoslezské policie Pavla Jiroušková.