Článek
Obvodní soud pro Prahu 5 dospěl k závěru, že jednal úmyslně, když před rokem vydal osvědčení, které mělo soukromému majiteli vývoz umožnit, ačkoli k tomu nebyl oprávněn. „Je nepochybné, že jednal v přímém úmyslu, aby osvědčení umožnilo vývoz díla do zahraničí,“ uvedl v pondělí soudce Jan Šott.
Zároveň však upozornil, že podíl na pokusu o vyvezení obrazu v hodnotě 75 miliónů korun mohl mít i soukromý majitel díla. „Je pravda, že obžalovaný tu neměl sedět sám,“ konstatoval soudce s tím, že podává podnět orgánům činným v trestním řízení k došetření všech okolností nezdařeného pokusu o vývoz národní kulturní památky.
„Ten podnět bude pravděpodobně předán orgánům činným v trestním řízení, tedy policii, a bude docházet k dalšímu prověřování,“ reagovala na slova soudce Šotta státní zástupkyně Zuzana Čapková.
Samotný Třeštík si ponechal zákonnou lhůtu na případné odvolání. „Já stále trvám na tom, že můj úmysl opravdu nebyl, tak jak se v rozsudku říká, něco porušit,“ uvedl po vynesení rozsudku. „I když se dá trest považovat za mírnější, mně spíš jde o ten princip, že žádný úmysl cokoli porušit tam nebyl, a to je klíčová věc tohoto případu,“ dodal Třeštík.
Podstatné je, že zákony jasně upravují proceduru pro vývoz děl.
Obraz Sedící žena patří firmě Interpoint, jejímž jednatelem je Drahoš Lustig. Firma jej koupila před devíti lety a měla jej v trezoru. Lustig uvedl, že cílem vývozu bylo obraz propagovat a že si k tomu vybral GASK. Dílo mělo být prezentováno na výstavě v Curychu. Protože je obraz kulturní památkou, osvědčení k jeho vývozu může vydat jen Národní galerie a Moravská galerie v Brně.
Podle soudu je nepochybné, že Třeštík jednal v úmyslu umožnit vývoz díla, i když není jisté, zda skutečně věděl, že nemá pravomoc osvědčení vydat, a tudíž nejednal v „právním omylu“. „Podstatné je, že zákony jasně upravují proceduru pro vývoz děl,“ podotkl soudce.
Mírný trest vynesl soud s ohledem na předchozí Třeštíkovu bezúhonnost a doznání, i když za přitěžující okolnost označil zejména vysokou hodnotu díla.