Domažlický exprimář, který zavinil solným roztokem smrt dítěte, může opět léčit

Hlavu popelem si posypal v průběhu středečního veřejného zasedání u domažlického okresního soudu, kde žádal o upuštění od zbytku trestu z tříletého zákazu činnosti. Soudce Jan Švígler následně rozhodl, že Zahálka může opět léčit.

„Odsouzený splnil dvě základní podmínky proto, aby soud mohl jeho žádosti vyhovět. Jednak už uplynula polovina trestu zákazu činnosti a jednak doposud vedl řádný život, což soud zjistil z rejstříku trestů, opisu přestupků či z evidence stíhaných osob,“ uvedl Švígler.

Podle něj si soud rovněž ověřil, že Zahálka zákaz činnosti respektoval. „Za této situace jsem rozhodl o podmíněném upuštění od zbytku trestu zákazu výkonu práce lékaře a stanovil jsem zkušební dobu na dva roky,“ pokračoval Švígler.

V rámci odůvodnění svého rozhodnutí soudce upozornil Zahálku na to, že až nyní z jeho úst slyší poprvé nějakou sebereflexi. „Kdyby tento svůj dnešní postoj zaujal už v rámci projednávané trestní věci, tak by soud ani neuvažoval ukládat v rámci trestu zákaz činnosti. To už je ale nyní passé. Chtěl jsme jen, aby si odsouzený udělal obrázek o tom, jak by soud uvažoval v případě, že by tehdy projevil stejnou sebereflexi jako nyní,“ uzavřel Švígler.

Zahálka skončil před soudem za to, že pochybil při ošetření rok a půl starého chlapečka, který snědl syrové fazole. Žaludek mu nechal vypláchnout extrémně koncentrovaným solným roztokem, který způsobil metabolický rozklad organismu a následný otok mozku, což vedlo ke smrti dítěte.

„Obžalovaný naprosto selhal, neboť zcela opominul základní medicínské znalosti, jako je vliv vysoce koncentrovaného solného roztoku na lidský organismus. Jeho postup, spočívající ve vpumpování solného roztoku o dané koncentraci do žaludku patnáctiměsíčnímu dítěti bez jakýchkoli příznaků ohrožujících jeho život, nelze než označit za postup zcela v rozporu s dosavadním poznáním lékařské vědy,“ konstatoval v rozsudku soudce Švígler.

Soud se opíral o závěry soudního znalce. „Byla to zásadní medicínská chyba. Žádná blesková záchrana nebyla vůbec nutná. Šlo o netoxické fazole, které dítě nemohly nijak ohrozit na životě. Jejich účinek se jen démonizuje. Pan primář zvolil nešťastnou metodu. Po podání tak silně koncentrovaného roztoku nebylo v podstatě možné již zabránit úmrtí,“ konstatoval znalec Antonín Lukeš.

Během soudního líčení Zahálka obžalobu důrazně odmítal. Tvrdil, že zvolil správný medicínský postup. Případ prý konzultoval s toxikologickým centrem v Praze, kde mu řekli, že fazole je nutné co nejrychleji odstranit ze žaludku. Vyzvracení byla podle něj jediná metoda, jak co nejrychleji dostat fazole ven z těla. K tomu použil solný roztok a jeho koncentraci zvolil podle své praxe.

Při čtvrtečním jednání před soudem ale svůj postoj Zahálka otočil o sto osmdesát stupňů. „Chyboval jsem a byl za to spravedlivě potrestán. Uvědomuji si, že jsem danou situaci nezvládl a svým medicínským počínáním jsem uvrhl rodinu pacienta do zoufalství. Trest je pro mne velkým ponaučením, které si ponesu do konce života,“ kál se lékař.

Za jeho chybu už nemocnice vyplatila rodičům zemřelého chlapečka 4,4 milionu korun. Části odškodného se ale museli domoci až soudní cestou. „Rodiče se obrátili na zdravotnické zařízení a očekávali pomoc. Bohužel špatným postupem lékaře došlo k této tragické události, která rodinu skutečně velmi zasáhla. Proto jsem již dosud vyplacené částky navýšila nad judikatorně stanovené paušály,“ uvedla samosoudkyně Kateřina Martincová.