Článek
Bartošovi soud nařídil také protialkoholní a psychiatrické ochranné léčení.
„Provedené důkazy ve svém souhrnu logicky jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybností usvědčují obžalovaného ze spáchání činu,“ konstatoval předseda soudního senátu Stanislav Černecký. „Velké pochybnosti má však soud o tom, co obžalovaný uvedl dále, že udeřil poškozeného v sebeobraně,“ dodal soudce.
Bartoš žil zhruba deset let v chatě v Černolicích poblíž Prahy se svým o čtyři roky starším známým. „Jako epileptik jsem se tam bál bydlet sám. Byl jsem rád, že půjde se mnou, protože byl především dobrý kamarád,“ řekl na začátku hlavního líčení Bartoš. Ani jeden z nich nepobíral důchod, podle Bartoše peníze získávali sběrem železa a drobnými pracemi.
Nic si nepamatuje
Onoho lednového rána letošního roku se ale s kamarádem pohádal. „Dal mi facku, až jsem spadnul ze židle a spadnul na futro od dveří,“ popisoval Bartoš. Nato si údajně vzal spolubydlící lahev od vína a „řítil se“ proti němu. Bartoš mu prý lahev vykroutil a praštil s ní muže.
Ten se podle Bartoše udeřil hlavou a žebry o linku. Poté si obžalovaný sedl ke stolu a koukal na spolubydlícího. Ještě prý viděl, že se hýbe a snaží nadzvednout a pak si už nic nepamatuje. „Opravdu nic si nepamatuji. Pravděpodobně jsem dostal epileptický záchvat a vůbec si nepamatuji ani celý den, ani nějakou policii,“ hájil se Bartoš.
Muž měl rozlámaný obličej, pořezanou tvář, zlomenou ruku a žebra, trhlinu na srdci a játrech a byl částečně skalpovaný. Bartoš se některá zranění snažil vysvětlit pádem spolubydlícího na kuchyňskou linku. Soudní znalec Jiří Hladík ale tuto variantu v pátek vyloučil.
Podle něj byla některá zranění způsobena podlouhlým předmětem, patrně pohrabáčem. Další, jako takové poranění dutiny břišní a rozlámání kostry hrudníku, jsou podle Hladíka typická pro dupnutí. „Na poškozeného bylo šlapáno,“ prohlásil lékař.
Nepřesvědčivý znalec
Státní zástupce Tomáš Milec pro Bartoše navrhoval trest kolem patnácti, šestnácti let vězení. Jeho výpověď považoval za nepřesvědčivou. „Obžalovaný si byl dobře vědom svého jednání,“ uvedl Milec s odkazem na soudní znalce. „Útok obžalovaného byl mimořádně masívní. Došlo k devastaci v podstatě celého těla poškozeného,“ dodal. Otázkou byl momentální Bartošův stav v době útoku.
Podle soudního neurologa s vysokou pravděpodobností nenastal u Bartoše tzv. velký epileptický záchvat. Podle Hladíka, který prováděl ohledání místa činu, Bartoš žádné známky prodělaného většího záchvatu nevykazoval. Bartošova obhájkyně Michaela Marešová Haškovcová se naopak soud snažila přesvědčit, aby Bartoše zprostil obžaloby a uložil mu ochranné léčení.
Podle ní byl nepříčetný, znalec obhajoby navíc uvedl, že Bartoš čin spáchal v rámci epileptického záchvatu grand-mal (velký záchvat). Podle státního zástupce byl tento znalec nepřesvědčivý a před soudem si své závěry nedokázal obhájit.
Sám Bartoš na závěr soudního líčení svého činu litoval. „Chtěl bych se omluvit poškozenému i všem nám, jeho blízkým. Proč a jak k tomu došlo, je mi utajeno,“ kál se Bartoš. „Vím pouze to, co si pamatuji z onoho dne. O tom, že je mrtev, jsem se dozvěděl až ve věznici. Velmi to bolelo. Byl to dobrý kamarád. Že já ho zabil, je pro mě nepochopitelné a šokující. Velice lituji jeho smrti,“ uzavřel Bartoš.
