Dvě stejné smrtelné nehody, dva zcela odlišné tresty. Jeden řidič vyvázl s podmínkou, druhý musí do vězení

První nehoda se stala v červnu 2022 na Uherskohradišťsku. Za volantem fordu seděl Ukrajinec Mychajlo Todavčyč. V mírné zatáčce přejel do protisměru a narazil do protijedoucího auta. Jeho dvaašedesátiletý řidič byl na místě mrtvý.

Druhá nehoda se udála loni v létě na Jihlavsku. Roman Chalupa vjel svým vozem taktéž do protisměru a smetl muže na skútru. Milující otec dvou malých dcer se domů už nikdy nevrátil.

Oba muži dostali za usmrcení z nedbalosti u okresních soudů podmíněné tresty. Jenže zatímco státní zástupce z Uherského Hradiště byl s podmínkou spokojen, ten z Jihlavy se odvolal. A protože podmínku nechtěl přijmout ani ukrajinský řidič, oba případy se sešly u odvolacího senátu brněnského krajského soudu.

První přišel na řadu Todavčyč, jenž vinu za nehodu sváděl na svou cukrovku. Prý u něj došlo ke krátkému výpadku vědomí, a proto přejel do protisměru. „Na jeho straně jsou všechny polehčující okolnosti a všeho upřímně lituje,“ tvrdila jeho obhájkyně.

Na jeho upřímnou lítost si hned posvítil soudce Aleš Dufek. „Prý jste udělal vše možné v náhradě škody pozůstalým. Tak kolik jste jim uhradil, jak jste jim pomohl?“ tázal se. „Nic jsem neuhradil,“ neochotně přiznal Todavčyč. „A proč?“ zajímalo soudce. „Neměl jsem peníze,“ tvrdil muž, který pak přiznal, že si na stavbách vydělá asi 30 tisíc.

Senát poté jeho odvolání smetl ze stolu a soudci připomněli, že muži hned po nehodě vzali zdravotníci krev. A ačkoli Todavčyč skutečně trpí cukrovkou, hodnoty cukru po nehodě vůbec neodpovídaly tomu, že by měl ztratit vědomí.

Protože se ale proti podmínce neodvolal státní zástupce, nemohl krajský soud trest už zpřísnit. „Trest je naprosto nepřiměřený. Obžalovaný zničil lidský život a nevím, jestli by si to chtěl s poškozeným vyměnit. No asi ne,“ okomentoval dvouletý trest s podmíněným odkladem na dva roky soudce Dufek.

Hned poté přišel na řadu případ z Jihlavska. Proti podmínce se tu odvolal státní zástupce, řidičovi se zase nelíbilo, že má platit statisícové odškodné rodině usmrceného muže.

„Byli jsme šťastná rodina. Manžel se příkladně staral o dcery a já v něm měla oporu. Na co sáhl, to se mu dařilo. Neviním obžalovaného za nehodu, ale nikdy nám nenabídl žádnou pomoc, ač se dušoval, že to udělá,“ přečetl advokát pozůstalých pocity ženy, která zůstala sama se dvěma malými dětmi.

„Každý den na to myslím, není mi to jedno. Byl jsem na tom psychicky špatně, neměl jsem na to, dojet za nimi, zvlášť, když jsem se dozvěděl, že měl dvě dcery,“ tvrdil u soudu Chalupa.

„Když na to tak myslíte, tak jak konkrétně jste jim pomohl?“ zaútočil hned soudce Dufek. „Já jsem na to prostě neměl,“ bránil se Chalupa. „Když jste zjistil, jak jsou ty děti malé, to vás nenapadlo, že by mohly něco potřebovat?“ pokračoval soudce. Chalupa v odpověď jen cosi zahučel. „Hrozně mě to mrzí, neudělal jsem to naschvál,“ řekl potom.

Senát pak rozhodl, že muž půjde na rok do vězení. „Neměl snahu pozůstalé kontaktovat a uhradit škodu. To je vysoce zavrženíhodný přístup. Poškozený neměl sebemenší možnost se nehodě vyhnout. Nejsou splněny podmínky pro podmíněný trest,“ vyprovodili soudci Chalupu z jednací síně.