Dvacet let starý pokus o vraždu sponzora ČSSD míří k promlčení

Napadený útok jako zázrakem přežil, i když s doživotními následky včetně částečné ztráty paměti, a zemřel nakonec až předloni, když se znovu objevil nádor na mozku.

A právě 1. března uplyne dvacetiletá promlčecí lhůta, dokdy mohou policisté někoho z pokusu o vraždu Lhotského obvinit. To se však zatím nestalo.

Beneš, který bydlel v bytě v přízemí jen pár metrů od místa činu, ale vraha nezahlédl. Neslyšel totiž střelbu, jen řinčení rozbitého skla z dveřní výplně, kterou útočník pár vteřin po činu proskočil ven a utekl. „S panem Lhotským jsme si často povídali, protože on i já jsme byli na volné noze a podnikali fakticky z bytu. Tvrdil, že dělá daňového poradce a auditora. Vůbec jsem netušil, že jede v něčem kolem sociální demokracie. Nikdy o ničem konkrétním nemluvil. Ani o tom, že by se něčeho bál,“ řekl Právu Beneš.

Podle něj byla tehdejší noční událost, která se odehrála krátce po 23. hodině, ranou z čistého nebe.„Vůbec žádná střelba slyšet nebyla. Náš byt byl hned u vchodu. A najednou se odtamtud ozvala strašná rána, jako kdyby někdo proběhl sklem, jehož třeskot jsem uslyšel. A poté jsem zaslechl žuchnutí těžkého těla na zem,“ zavzpomínal pro Právo na dvacet let starou událost Beneš.

Podíval se kukátkem na chodbu, kde se sice nesvítilo, ale venkovní lampy ji docela dobře osvětlovaly. „Uviděl jsem tam ležící osobu, jak chroptí a něco huhlá. Říkal jsem si, že je asi někdo opilý, prolétl sklem a že za chvíli vstane. Otevřel jsem dveře, už mi to bylo divné, protože to huhlání znělo podezřele,“ přiblížil Beneš.

Jako první pak dorazil k tělu, hned za ním sousedka z protějšího přízemního bytu. Uviděli zakrvácený obličej, ale poznali, že jde o Lhotského. Nebyl podle něj při vědomí, jen chroptěl a nic neříkal.

„Začali jsme ho otírat a hledal jsem to krvácení, abych ho zastavil. V tu chvíli jsem si všiml, že pod okem u lícní kosti má asi centimetrovou díru, a říkal si, co to je. V tu chvíli mě ale žádná střelba nenapadla, protože běžně asi nemáte v náručí člověka s prostřelenou hlavou,“ nastínil Beneš.

To, že zranění způsobila kulka, mu sdělili až lékaři ze záchranné služby, kteří mezitím po telefonátu od Benešovy manželky dorazili a po zjištění příčin zranění přivolali také policii.

Díra v hlavě ale nebyla v danou chvíli jediným problémem. „Z té rány v obličeji šla sice krev, ale ne tolik. Všiml jsem si, že je ale od krve celý, a došlo mi, že musí krvácet ještě někde jinde. Začali jsme ho svlékat, měl na sobě několik vrstev oblečení, které bylo celé nasáklé krví. Bylo to někde na hrudi, snažil jsem se krvácení zastavit a ucpat tu ránu prstem a kusem mikiny,“ popsal Beneš.

„Měl jako jeden z prvních ve svém autě alarm. A co jsem se dověděl od jeho manželky, šel se na svou octavii v noci podívat, protože se ten alarm spustil, a oni ho tím tedy vylákali ven. Ten útočník na něj zřejmě čekal schovaný v suterénu,“ uvedl Beneš.

Lhotský patřil koncem devadesátých let do vlivného křídla vládní sociální demokracie. To vedle něj představovali hlavně pozdější ministr vnitra a premiér Stanislav Gross, ministryně školství Petra Buzková, další z následných premiérů Vladimír Špidla či ministr financí Ivo Svoboda a jeho asistentka Barbora Snopková.

Proti nim v boji o vliv uvnitř strany stáli především tehdejší premiér Miloš Zeman a šéf jeho poradců Miroslav Šlouf.

Jak v minulých dnech popsal časopis Reportér, Lhotský hrál důležitou roli ve skrytém financování ČSSD. I podle pozdějšího mínění policie byl právě toto motiv pro pokus o jeho vraždu.

Vraha však policisté z pražské mordparty nikdy před soud nepostavili, i když podle Reportéra a tvrzení přítele Lhotského a další někdejší vlivné postavy sociální demokracie, právníka Miroslava Jansty, detektivové tušili, kdo asi držel v ruce zbraň.

„Policie mi říkala, že má vypátráno, kdo by mohl být pachatel té střelby, ale neměli prý dostatek důkazů na to, aby ho obvinili a dostali k soudu,“ řekl Právu Jansta.

Právě on společně se Lhotským vedl v devadesátých letech nejprve Nadaci Euro a poté firmu TIA, která byla jakýmsi prostředním článkem řetězce mezi sponzory sociální demokracie a samotnou stranou.

Otázkou dodnes zůstává, kdo mohl mít na Lhotského vraždě zájem. Teorií se vyrojilo hned několik, včetně té, že za snahou sprovodit podnikatele ze světa stál i kmotr František Mrázek, jemuž Lhotského firma dělala daňové poradenství. Chtěl prý totiž od Lhotského odkoupit pohledávku vůči ČSSD čítající třicet milionů korun, ale byl odmítnut.

Sám Mrázek, kterého rovněž neznámý vrah zastřelil v lednu 2006, ale spojení s útokem i zájem o dluh podle Reportéra popřel. Naopak potvrdil, že usiloval o provizi za chystanou deblokaci ruského dluhu z dob komunismu, který tehdy činil více než 3,5 miliardy dolarů.

Ostatně právě boj dvou zmíněných křídel ČSSD o to, kdo za provizi odblokování a zaplacení dlužných peněz z Ruska zařídí, mohl být údajně dalším důvodem k vraždě Lhotského. Jako nejvýznamnější se ale původně jevila teorie týkající se mocenského boje uvnitř ČSSD a fakt, že Lhotský věděl až příliš o tom, jak a kým je strana, paradoxně prosazující tehdy přes Zemana protikorupční akci Čisté ruce, tajně financována.

Jenže proti tomu stojí skutečnost, že sám Lhotský si několik týdnů před střelbou pustil pusu na špacír a novinářům potvrdil, že jeho firma TIA posílala soc. dem. miliony korun.

Tudíž i podle Jansty neměl nikdo z vlivných členů strany důvod se ho zbavovat.

„Netuším, kdo za tím stál… Jednoznačně ale odmítám, že by to byl někdo z té skupiny kolem Grosse. Proč? Všechno už bylo provařené a už nebylo co tajit,“ podotkl Jansta.

Přitom i on se na chvíli objevil v okruhu podezřelých, protože poté, co Lhotský zveřejnil informaci o financování soc. dem., měl na jedné ze schůzek vlivných členů strany prohlásit, že si problém se Lhotským „vezme za svůj a postará se o něj“.

Sám Jansta ale nyní vysvětluje, že to tehdy myslel úplně jinak. Hovořil prý o tom, že Lhotského na čas uklidí z očí veřejnosti, a především z dosahu médií, nikoli nadobro. „Poslal jsem ho odpočinout si na hory,“ poznamenal k tomu Jansta.

Lhotský se z nich vrátil zhruba v polovině února. V té době byl Jansta se svým bratrem v Portoriku, kde rovněž došlo málem k tragédii. „Tři dny před tou střelbou jsem bratra přivezl zpět z Portorika, kde utrpěl při potápění v patnáctimetrové hloubce krvácení do mozku a postupně ochrnul. Celý víkend jsem byl u něj v ÚVN ve Střešovicích, přičemž střelba se odehrála v pondělí v noci,“ uvedl Jansta.

Dozvěděl se o ní druhý den po útoku, kdy mu zavolala manželka Lhotského.

„Byli jsme kamarádi, proto to byl pro mě šok. Měl jsem ho rád,“ konstatoval Jansta.

Se Lhotským se podle svých slov nadále stýkal i po střelbě. Pomohl mu i při následné rekonvalescenci. Zaplatil totiž nemocnici přístroj na posilování a cvičení pro lidi, kteří utrpěli krvácení do mozku a částečně ochrnuli. Prvním, kdo na tomto zařízení rehabilitoval, byl Janstův bratr, druhým právě Lhotský.

Kdo si jeho vraždu objednal, kdo střílel a zda motivy souvisely s politikou, to už se nejspíše nikdy nepodaří odhalit a pachatelé budou mít 1. března jistotu, že vyváznou bez viny.