Článek
Sám Duka k městskému soudu v Brně nedorazil, je na služební cestě v Izraeli. Brněnští divadelníci kontrovali s tím, že rouhání není v Česku postižitelné. Žaloba míří na Centrum experimentálního divadla, na jehož prknech se hry uskutečnily, a na Národní divadlo Brno jako pořadatele přehlídky Divadelní svět.
Podle soudce Ondřeje Sekvarda nemá Duka ani advokát Němec nárok na omluvu. „Na tu hru bych nešel ani zadarmo, ale nemám tu posuzovat vkus publika. Ale vždycky se najde někdo, kdo s někým nebo něčím nesouhlasí. To by mohla být i žaloba, že v těch hrách nebyl žádný černoch nebo Číňan. Pokud se chce někdo cítit dotčen, důvod si vždycky najde,“ prohlásil soudce.
„Nebyla to žádná diskriminace, žalobcům ani nikdo v ničem nebránil. Co se týče namítané nerovnosti a že hry mohly vzbudit negativní reakci u muslimů, soud má za to, že není možné přistoupit k tomu tak, že před jakýmkoli rizikem je třeba stahovat kalhoty brzo před brodem,“ upozornil soudce.
„Ty hry byly alegorií, čím explicitnější zobrazení nějakého jevu autor zvolí, tím větší publicitu může mít. Co se násilí týče, tak tam byl náznak soulože Ježíše, ale byly tam i záběry evokující útoky Islámského státu, stejně tak nějaké topení zajatců. Lze to vidět tak, že všichni se v minulosti něčeho dopouštěli, křesťané jako muslimové,“ konstatoval soudce.
„Žalobcům nic nebrání nadále chodit do kostela, věřit a nad tímto mávnout rukou. Jejich víra tímto snad nebyla otřesena. Pokud by se něčí víra otřásla, asi by jeho víra nebyla dost pevná,“ dodal soudce.
Kvůli uvedení her režiséra Olivera Frljiče se divadlo potýkalo s protesty některých lidí, kterým vadila údajná obscénnost a znevažování křesťanských symbolů.
Žalobci se snaží dosáhnout toho, aby stát jejich víru favorizoval.
Němec ve své úvodní řeči upozornil, že on i Duka mají divadlo rádi a rádi do něj chodí. „Ale v čí prospěch je zobrazení takové extrémní polohy v divadle? Chceme, aby tuto hru někdo opakoval v jiném gardu? Pokud soud potvrdí, že je takový projev v souladu a není tam žádné porušení práva, tak to může vést k inspiraci obdobnou hrou a víme, k čemu vedlo třeba zobrazení proroka Mohameda - vedlo to k desítkám mrtvých,“ prohlásil u soudu Němec a jedním dechem připomenul i teroristický útok na Novém Zélandu.
„Opravdu má extrémní projev právo na ochranu? Svoboda slova není neomezená a každý představitel určitého náboženství si zasluhuje ochranu,“ zdůraznil Němec.
Na otázku soudce Ondřeje Sekvarda, jak se cítil dotčený scénou ze hry, kdy jedna z hereček vytáhla z přirození českou vlajku, pak zdůraznil, že pokud tak byla znevážena republika, cítí se zneváženi i oni sami jako občané. Na další otázku ale musel Němec uznat, že hry v brněnském provedení neviděl a měl možnost vidět na internetu jen záznamy z polských představení.
Divadelníci upozornili, že podle nich je žaloba na ochranu osobnosti plná pocitů a úvah, přičemž zdůraznili, že soud nemá vycházet z pocitů, ale z práva. „Jde o princip náboženské svobody a princip rovnosti. Znamená to, že stát nebude privilegovat žádnou víru a nebude nikoho pronásledovat za jeho myšlení či umělecké ztvárnění. Žalobci se snaží dosáhnout toho, aby stát jejich víru favorizoval, a to by se stalo, pokud by soud této žalobě vyhověl,“ upozornil advokát divadla Michal Šalomoun.
„Nikdo je nenutil, aby sledovali záznam na internetu. A pokud to dělali a cítili se u toho špatně, těžko to může být vytýkáno divadlům. Není možné, aby bylo postihováno rouhání, jak se to dělo dřív. A žalobci se toho snaží docílit za použití ochrany osobnosti,“ dodal Šalomoun. Jeho kolega pak dodal, že Duka ani Němec nebyli ve hře zmíněni. „Jejich žaloba míří na ochranu náboženských symbolů, které účelově ztotožňují s vlastní osobností,“ dodal.
Němec u soudu také tvrdil, že účelem hry je rozdmýchávání náboženské nesnášenlivosti mezi muslimy a křesťany. „Já mám děti a je ohrožena jejich bezpečnost na ulici. Někdo může být inspirován tou hrou, aby se odvděčil. Jde o to posoudit, jestli je toto umění,“ zdůraznil Němec
Já sám jsem věřícím křesťanem a nijak mě zhlédnutí v mé víře nepoškodilo, ani neumenšilo.
Bývalý šéf experimentálního divadla a současný rektor JAMU Petr Oslzlý upozornil, že v Brně se odehrála jen dvě představení z inscenací hraných ve více evropských zemích.
„Producentem her byl v prvním případě rakouský divadelní festival a v druhém polské divadlo. Takže pokud chtěli někoho žalovat, žalovanou stranou měl být někdo jiný. Rakousko i Polsko jsou více katolicky orientované, a proto se divím, že soud nad těmito inscenacemi se odehrává tady. Já sám jsem věřícím křesťanem a nijak mě zhlédnutí v mé víře nepoškodilo, ani neumenšilo. A doufám, že to neumenšilo ani víru pana kardinála Duky, ta by totiž měla být velice silná,“ prohlásil Oslzlý.