Článek
Kvůli své zálibě měl poprvé co do činění s policií už v roce 1979. Od té doby se jeho rejstřík začal plnit dalšími záznamy o odsouzení. Ale ani tresty ho za 39 let nenapravily. Podle policejní mluvčí Veroniky Hokrové muže nyní kriminalisté obvinili za další případ, z února letošního roku.
„Uspokojoval se před náhodnými kolemjdoucími na vlakové zastávce v Plzni,“ doplnila Hokrová. Přitom poslední trest veřejně prospěšných prací dostal za onanii před diváky loni v červnu.
Už samotný dům, kde Jaroslav K. bydlí, působí přízračně. Nad vchodovými dveřmi visí torza ptáků, zahrada je zarostlá, dvůr plný harampádí.
Místní lidé o jeho úchylce vědí, nikdo z nich však netušil, jak dlouho už tím zaměstnává policii a že v tom dál pokračuje. „Ježiši, to abychom začali být ostražitější. Máme tady malé děti,“ řekl očividně zaskočený muž ze sousedního domu.
Změnil si jméno
Podle něho důchodce ven z baráku skoro vůbec nevychází. „Ráno někam odjede autem a vrátí se odpoledne. Pak je zalezlý doma. Žije tam sám, s nikým se nestýká. Když náhodou na sebe venku narazíme, jen mi rukou pokyne na pozdrav,“ dodal soused.
Další z oslovených obyvatel vesničky se pozastavil nad tím, že takový člověk není ve vězení, nebo alespoň pod dohledem lékařů. „Jestli si z předchozích odsouzení nic nedělá, tak by měl jít sedět. Snad přece existuje pro takové zvrhlíky nějaká povinnost být pod kontrolou psychiatrů,“ hlasitě přemítal asi 60letý muž.
Je to něco jako nemoc, u které znalci uznávají snížené ovládací schopnosti
V obci s necelými třemi stovkami žije Jaroslav K. už dvacet let. Je rozvedený, děti nemá. Právo zjistilo, že si před časem změnil i jméno.
Starostka se o něm odmítá bavit. „Nemám právo se vyjadřovat k jeho soukromému životu, ať dělá cokoliv a chová se jakkoliv,“ reagovala na dotaz Práva. Pracovnice místního úřadu k tomu dodala, že s ním v obci žádné problémy nejsou.
Není nebezpečný
Podle sexuologa Viliama Janáče trpí muž určitou formou exhibicionismu, která je nevyléčitelná a dá se pouze tlumit prášky. „Je to něco jako nemoc, u které znalci uznávají snížené ovládací schopnosti. Takto postižení lidé nejsou nebezpeční, budí jen veřejné pohoršení. Proto jsou také trestáni jen za výtržnost,“ vysvětlil Janáč.
Jak dodal, největší vzrušení a sexuální uspokojení jim přináší, když tím diváky šokují. „Jsou proto schopni i riskovat, že je někdo udá a budou za to postiženi,“ pokračoval sexuolog. Upozornil na to, že takové nápady mají muži i ve starším věku. „Za minulého režimu lidi tohoto ražení šoupli bez pardonu do psychiatrického ústavu,“ dodal Janáč.