Do poslední chvíle se snažil vlak zastavit. Marně

O nehodě, při které se zranilo 19 lidí, nyní Jaroslav K. poprvé promluvil. Tvrdí, že začal brzdit už po vybočení z hlavní tratě při vjezdu do stanice. Po vedlejší koleji, která byla zarostlá trávou, ale prý jen klouzal a nepomohlo ani pískování.

„Proklouzal jsem kolem celého nádraží, projel červenou a těsně za výhybkou, která mě vrátila zpět na hlavní trať, proti mně vyjela lokomotiva,“ popsal strojvůdce Právu, co předcházelo samotnému střetu.

Vlak se snažil zastavit do poslední chvíle. Za kniplem v kabině zůstal, i když už mu bylo jasné, že srážku nedokáže odvrátit. „Pamatuji si úplně všechno. Několik nocí jsem vůbec nespal a měl to pořád před očima. Snažím se na to teď moc nemyslet, než mě začnou vyslýchat policisté a bude se to zase celé omílat,“ uvedl Jaroslav K.

Do nemocnice ho převezli ve velmi vážném stavu. Kromě mnohačetných zlomenin měl silné vnitřní krvácení. „Naštěstí mě dali do kupy a po deseti týdnech ležení jsem si mohl poprvé sednout na posteli. Pokud dopadnou dobře kontrolní rentgeny na začátku prosince, mohu začít postupně rehabilitovat,“ pokračoval strojvůdce, který k Českým drahám nastoupil hned po maturitě před 31 lety.

Když přišla řeč na to, co následovalo po nárazu, jen těžko hledal slova. „Viděl jsem, jak se cestující válejí po zemi. Chtěl jsem se postavit a jít jim pomoct. Nešlo to, byl jsem tam přimáčknutý a nemohl se ani hnout,“ vzpomínal Jaroslav K. na nejhorší chvíle svého života.

„Jednu ruku jsem měl ohnutou skoro do pravého úhlu a oteklou tak, že mi skoro praskl pásek na hodinkách. Pak dorazili záchranáři. Hasiči mě vystříhali ven, všude byl zmatek. Do žíly jsem dostal kapačku a pak mě naložili do vrtulníku a letěl jsem do pražského špitálu,“ dodal.

Že něco není v pořádku, zjistil už při vjezdu na nádraží, asi dvě stě metrů od nástupiště. „Chtěl jsem si trochu přibrzdit, ale klouzalo to a jelo jako po másle. Začal jsem pískovat a přerušovaně brzdit. Nebylo to nic platné, tak jsem tam šlehnul rychlobrzdu a zatáhl ruční brzdu,“ popisoval strojvedoucí dramatické okamžiky.

„Když ani to nepomohlo a vlak jel pořád, tak jediné, co mě napadlo, že vyjedu zpátky na hlavní trať, kde se brzdy chytí a zastavím. Jenže to jsem neměl tušení o protijedoucím vlaku. Když jsem ho uviděl, už se nedalo vůbec nic dělat. Během pár vteřin jsme byli v sobě,“ řekl strojvedoucí.

Že nešlo jen o pouhý šťouchanec, potvrdili očití svědci. „Po nárazu letěl motorák tak deset metrů vzduchem a po dopadu ještě dalších pět metrů skákal po pražcích. Bylo vidět, že se předtím snažil brzdit, ale po kolejích se jen smýkal. Měl zablokovaná kola a od náprav mu šel bělavý kouř,“ uvedl jeden z nich.

Podle něj byl vůbec zázrak, že nikdo při nehodě nezemřel. „Obzvlášť ten strojvůdce. Když jsem viděl sešrotovanou kabinu, tak jsem nevěřil, že to mohl přežít. Byl tam chudák zaklíněný. Nekomunikoval, byl evidentně v šoku a vážně zraněný. Ale zachoval se jako správný kapitán, který svoji loď neopustí. Muselo mu být jasné, že dvacetitunový motoráček proti sto tunám nemá šanci. Přesto zůstal v kabině a do poslední chvíle se snažil zastavit,“ dodal svědek.

Mluvčí Českých drah Gabriela Novotná uvedla, že řidič motorového vlaku se snažil brzdit už před stanicí. „Sypal pod kola písek, aby zvýšil tření. Vůz po kolejích ale pořád klouzal,“ upřesnila Novotná.

Nehodou se zabývají domažličtí kriminalisté. Podle policejní mluvčí Dagmar Brožové bude pro posouzení příčiny nehody stěžejní výsledek šetření Drážní inspekce.

„Ten nebude dříve než v polovině příštího roku,“ řekl Právu mluvčí drážní inspekce Martin Drápal.