Hlavní obsah

Dívka vyměnila rodiče za Klokánek, aby mohla chodit do školy

Právo, Patrik Biskup

Spíše než jako milovaná dcera se cítila jako služka. Místo školní docházky se musela starat o mladší sourozence, zvládat domácí práce nebo chodit po brigádách a přispívat tak do rodinného rozpočtu. Loni na podzim se 16letá dívka z Klatovska rozhodla dobrovolně odejít od rodičů do zařízení pro ohrožené děti Klokánek, aby mohla zase chodit do školy.

Foto: Markéta Pudilová, Právo

Centrum pro týrané děti Klokánek

Článek

Naposledy totiž seděla v lavici ve druhé třídě, od té doby nabírala vědomosti v rámci domácího vzdělávání, které postrádalo patřičnou úroveň a pravidla.

„Maximálně se teď snaží dohnat to, co předtím někdo zanedbal. Z mého pohledu samozřejmě v první řadě rodiče, z druhé strany i stát, které nedohlédl na to, aby rodiče dohnal k odpovědnosti,“ řekl Právu ředitel základní školy, kterou dívka čtvrtým měsícem navštěvuje. Podle něj se učitelé snaží být dívce maximálně nápomocni.

„Rozhodla se správně. Přejeme jí a uděláme pro to všechno, aby tuhle úlohu zvládla a mohla se v životě uplatnit podle svých představ,“ pokračoval šéf školy.

Snažila jsem se sama něco vyčíst z učebnic. Když jsem něco nechápala, nebyl nikdo, kdo by mi to vysvětlil

Připustil, že na dívce byl znát velký vědomostní propad. „Když někdo nechodí takovou dobu do školy, tak ty znalosti mít nemůže. Ale je na ní vidět, jak hodně chce všechno dohonit. Jsou věci, na kterých se dá u ní stavět a které lze s ohledem na její vývoj a potřebu přizpůsobit,“ uzavřel ředitel základky.

Rodiče má pořád ráda

Sama dívka se už dříve svěřila, že odchodem do Klokánku chtěla získat především možnost se vzdělávat a upozornit konečně rodiče na to, jak chce žít.

„Tedy chodit hlavně do školy, kterou jsem tak dlouho zameškávala. Doufám, že to pro ně bude ponaučení,“ přiznala dívka.

Rodiče prý ale nijak nezatratila. „Mám je ráda. Možná dělali, co mohli, a třeba to lépe nedokázali. Mrzelo mě, že se mnou vůbec nemluvili o mých problémech. V tom vidím největší chybu a chci, aby se z toho ponaučili,“ tvrdila školačka s tím, že se chce postavit na vlastní nohy, což by nikdy nedokázala, kdyby neodešla z domova.

Rodiče se jí v učení věnovali do 12 let. Pak měla pocit, že už k tomu neměli chuť ani čas. „Snažila jsem se sama něco vyčíst z učebnic. Bylo to ale těžké. Když jsem něco nechápala, nebyl nikdo, kdo by mi to vysvětlil,“ pokračovala dívka.

Tím, jak stárla, nabalovali na ni rodiče stále více povinností. „Musela jsem vařit, uklízet, starat se o čtyři mladší sourozence. Když jsme odjeli do zahraničí, pracovala jsem tam na brigádách a peníze dávala do společné kasy,“ vzpomínala dívka.

Když si chtěla popovídat s otcem nebo matkou, že se jí takový život nelíbí, odbyli ji a odmítli se s ní o tom bavit. Svěřovala se tak muži, který ji znal od narození.

„Jako malé dítě měla s rodiči krásný vztah. Hodně se jí věnovali. V určitém období ale na ni začali nakládat povinnosti a už to nebyla taková ta hodná holčička, která jen všechno dělá a poslouchá. Začala to vnímat jinak, měla pocit, že je pro ně jen pracovní síla,“ uvedl muž.

O rodiče dívky se zajímá také policie. „Dostali jsme oznámení, že by se svým jednáním mohli dopustit trestného činu ohrožení výchovy dítěte. V rámci prověřování jsme ale doposud nezjistili žádné okolnosti, které by byly důvodem k zahájení trestního stíhání,“ uvedla policistka Dana Ladmanová.

Výběr článků

Načítám