Dispečerka záchranky neposlala sanitku k bolavým zádům. Má zaplatit 30 tisíc na pomoc obětem trestných činů

Žalobce viní Odehnalovou z toho, že neposlala sanitku ke starší ženě, která si stěžovala na bolesti zad a nevolnost.

I když se nakonec ukázalo, že příčinou zdravotních potíží nebylo žádné závažné a život ohrožující onemocnění, podle státního zástupce nemohla operátorka v danou chvíli tuto možnost vyloučit.

„Cítím se být vinna. Špatně jsem hovor vyhodnotila. Paní jsem nechtěla poškodit ani jí ublížit. Omlouvám se. Je mi to moc líto,“ sypala si Vodehnalová popel na hlavu. Sama prý požádala o uvolnění z pozice operátorky a pracuje už v jiné pozici v rámci záchranky.

Jednaosmdesátiletá důchodkyně volala na tísňovou linku loni v květnu v půl čtvrté ráno.

„Stěžovala si na velmi silné bolesti v zádech s tím, že jí nepomohly obstřiky ani léky na tišení bolesti. Dále uvedla, že jí je na zvracení a že je doma sama. Obviněná jí ale sdělila, že má zavolat syna, aby ji odvezl na pohotovost,“ stojí v obžalobě.

Následně na dispečink volala dcera poškozené a žádala o vyslání sanitky s tím, že maminka má srdeční problémy.

„Operátorka se znovu spojila s poškozenou, která jí opětovně sdělila, že má strašné bolesti zad a je jí špatně od žaludku. Ještě doplnila, že trpí na vysoký tlak, který jí vždycky vyskočí. Na to jí obžalovaná sdělila, že týden trvající bolesti zad nemůže řešit záchranka, a ať tedy zavolá dceři, aby ji odvezla na pohotovost,“ popisuje státní zástupce další sled událostí.

Do třetice pak vytočil linku 155 soused ženy. Popsal, že je u pacientky, která se nemůže hnout, je v předklonu jako v křeči a bolesti jí vystřelují až do břicha.

„Operátorka mu sdělila, ať pacientka počká na dceru a nechá se odvézt na pohotovost,“ konstatoval žalobce.

Ten vidí pochybení v tom, že operátorka řádně nevyhodnotila tísňová volaní a pacientce neposkytla přednemocniční neodkladnou péči.

„Přes opakovaně podanou informaci o velké intenzitě bolesti a neschopnosti pohybu si nezjistila žádné další údaje o případných potížích a rizicích pacientky, kvůli čemuž nemohla s přiměřenou pravděpodobností vyloučit, že příčinou bolesti a nevolnosti není doposud nerozpoznané závažné onemocnění,“ zdůvodnil státní zástupce.

Seniorku nakonec do nemocnice odvezla její dcera. „Nevíte, čím jsem si tehdy prošla,“ reagovala dcera na výsledek soudního jednání. „Omluvu přijímám a žádnou další satisfakci nežádám,“ dodala.

Podle závěru soudního znalce z urgentní medicíny nebyl postup dispečerky na náležité odborné úrovni.

„Nerespektovala silnou bolest pacientky jako indikaci k zásahu zdravotnické záchranné služby a autoritativně rozhodla o řešení, které bylo za daných okolností odborně nesprávné,“ konstatoval znalec.

Podle zákona o záchranné službě je dispečerka povinna vyslat posádku v případě, že je pacient bezprostředně ohrožen na životě, má zničující bolesti či je v psychiatrickém stavu, kdy může ohrozit sebe nebo své okolí.

Jak ale ukazuje praxe, záchranku si lidé volají často ke zdravotním potížím, které nakonec nevyžadují ani urgentní převoz do nemocnice.

„Ročně máme desítky takových případů,“ uvedla mluvčí plzeňské krajské záchranky Mária Svobodová.

Podle komory záchranářů funguje zdravotnická záchranná služba v některých případech jako služba, která supluje jiné složky nejen primární zdravotní, ale i sociální péče.