Hlavní obsah

Děti zmizely bez vysvětlení, pátrání už trvá léta

Právo, Josef Koukal

I když policie v Česku ročně pátrá po osmi a půl tisících dětí, naprosto beze stopy zmizely za posledních třináct let pouze dvě. Zatím třetí je nedávno ztracená devítiletá Anička Janatková, po níž se stále intenzivně pátrá. Záhadné je zmizení pětiletého Honzíka Štefuci z Chomutovska, který si v březnu 2005 hrál s kamarády na břehu řeky. Domů se nevrátil a od té doby ho nikdo nespatřil.

Článek

„Sice na základě svědeckých výpovědí předpokládáme, že spadl do řeky a utopil se, tělo se ale nikdy nenašlo. Proto zůstává v pátrání,“ sdělila Právu mluvčí kriminální policie Pavla Kopecká.

Téměř třináct let se nedaří najít ani Honzíka Nejedlého z Prahy-Podolí. Devítiletý hoch zmizel v lednu 1998, kdy se nevrátil z návštěvy u kamaráda. Rodiče za jeho nalezení nabízeli miliónovou odměnu.

Poslední, kdo Honzíka 17. ledna zahlédl, byl lékař, který venčil psa. Všechny stopy končily přímo v Podolské ulici. Policisté proto dlouho pracovali s verzí, že hocha někdo unesl v autě. Dnes se policie kloní k názoru, že utonul ve Vltavě.

Existují však i případy dětí, které policie hledá patnáct a více let. Policie na seznamu pohřešovaných dětí průběžně zveřejňuje desítky jmen a fotografií, u drtivé většiny z nich ale panuje jistota, že jsou živé a zdravé. Zpravidla jde o děti, které si v průběhu soudního sporu o svěření do péče kamsi odvedl jeden z rodičů a druhý po něm nechal pátrat. Často s jedním z rodičů žijí v zahraničí.

Jiným případem je zmizení tehdy čtyřleté Karolíny Plané v září 1996. Za dívčinu vraždu byl v roce 2000 na základě nepřímých důkazů odsouzen její otec na třináct let do vězení. Tělo dívky se ale nenašlo a dodnes figuruje mezi pohřešovanými.

„Po ztraceném dítěti pátráme dvacet let, a to i v případě, že bylo prohlášeno za mrtvé,“ uvedla mluvčí kriminálky.

Rodiče neuvěří, že dítě nežije

Podle policejní psycholožky Ludmily Čírtkové rodiče zmizelých dětí v sobě vždy do poslední chvíle uchovávají víru, že jejich dítě žije. „Žijí ve dvojím světě. V tom jednom stále počítají s tím, že se děcko může vrátit. Mají přitom různé varianty scénářů, proč se tak zatím nestalo,“ popsala.

„Dokud je v dětském věku, uvažují o tom, že by se rádo vrátilo, ale nemůže o sobě svobodně rozhodovat. Když je dospělé, vyskytují se i takové způsoby víry, že dítě na rodiče zanevřelo, protože ho málo hledali, že neudělali všechno,“ vysvětlila Čírtková.

Jde podle ní v podstatě o různé způsoby, jimiž si rodiče snaží vysvětlit něco, co vysvětlení nemá. "Připustit variantu, že dítě už nežije, to v podstatě znamená, že by mu ve své mysli rodiče ukončili život. A to přece žádný rodič nikdy neudělá,“ uvedla.

Vzhledem k tomu, že případů nevysvětleného zmizení dětí je málo, i forenzní psychologie musí vycházet jen z poznatků posbíraných v jednotlivých kauzách. Přesto prý psychika rodičů prodělá zpravidla stejný vývoj. I když se od smutné události nikdy zcela neodpoutají, zpravidla nakonec zvítězí přesvědčení, že si musejí vystavět nový život, protože mají například další děti a musejí pro ně začít fungovat.

I psychologové jim radí, aby se naučili pracovat s novou perspektivou, plánovali dovolenou nebo obnovili rodinné ceremoniály.

Výběr článků

Načítám