Článek
Když se ji pokusil otčím vyhodit z balkonu bytu v Praze-Radotíně, zavolala sociálnímu pracovníkovi a utekla ke známým. Umístili ji do klokánku, ale muž, který Hanku podle jejích slov psychicky i fyzicky týral, vyvázl jen s pokutou za přestupek. I když fyzické napadání dívenky přiznal a Hanka má z této drsné výchovy trvalé následky.
„Dnes už je to za mnou, ale mrzí mě, že se mě máma nikdy nezastala. Ani tehdy, když mi zlomil nos a přední zuby, ani když mě týden po operaci slepého střeva kopal do břicha. Až když mě chtěl vyhodit z balkonu, začala na něj křičet. Ale zasáhnout se bála. Dodnes mám srůsty v břiše, křivý nos a umělý zub,“ svěřila se Právu Hanka (26), která nyní žije v jednom z bývalých bytů hostivického klokánku.
Otčím si vždycky našel důvod, chytl mě za vlasy, dotáhl mě do kuchyně a tam kopal hlava nehlava
Do budoucna chce hodně vydělávat a pomoci všem dětem, které na tom jsou tak jako kdysi ona. Když vyrostla, sebrala odvahu a po dalším útoku se obrátila o pomoc na policii.
„Když mi zlomil nos a zub, šla jsem z nemocnice na policii a nahlásila to. Nevím, jestli tím, že zasáhla sociálka a umístili mě do klokánku, to měla policie za vyřízené, ale vše vyhodnotila jako přestupek. Z dnešního pohledu, kdy už mám odstup, stále nechápu, jak je to možné,“ přiznává Hanka.
Přitom se zpětně dozvěděla, že na modřiny a zranění se matky ptaly už učitelky ve školce i ve škole. „Máma to vždycky nějak zamluvila, že hodně padám ze schodů. Jediný, od koho to otčím schytal, byli chlapi z hospody, kteří dobře věděli, co se u nás děje, a občas mu to tam někdo vrátil,“ řekla Hanka.
Podle policie neprůkazné
Postup byl v tomto případě podle policie standardní. „Přijde-li na služebnu nezletilý, policista vyhodnotí závažnost případu, vyrozumí OSPOD, jehož pracovník je přítomen výslechu, a přivolá specialistu z kriminální služby, který se zabývá problematikou mládeže,“ sdělil Právu mluvčí pražské policie Jan Daněk s tím, že tak tomu bylo i v tomto případě.
„Z dostupné dokumentace vyplývá, že týrání se prokázat nepodařilo, a vše se vrátilo k přestupkovému řízení,“ dodal. To už byla ale Hanka v bezpečí klokánku.
„Byl to úplně nový pocit. Domů jsem se ze školy bála přijít, otčím si vždycky našel důvod, chytl mě za vlasy, dotáhl mě do kuchyně a tam kopal hlava nehlava. A najednou jsem byla doma v bytě s dalšími třemi dětmi a dvěma tetami. Byly na nás hodné, nikdy nám nic nechybělo. Protože jsem byla nejstarší, hodně jsem pomáhala, přebalovala, dělala s malými úkoly do školy a uklízela,“ vypráví Hanka.
Když dospěla a složila maturitu, stala se sama na rok takovou tetou. „Chtěla jsem svůj příběh vyprávět, protože tohle by se žádnému dítěti nemělo dít. Možná mi tehdy, když jsem se obracela na policii, nevěřili. Říkali si třeba, že čtrnáctiletá puberťačka přehání. A to ve mně zůstalo jako nespravedlnost. Teď u mého nevlastního otce bydlel dva měsíce i děda, také nevlastní, ale mám ho ráda a vídáme se. Po dvou měsících mi volal, abych mu pomohla se přestěhovat, protože se bál, že ho jeho vlastní syn napadne. Kroutil hlavou, jak jsem tam mohla tak dlouho vydržet. Teprve teď,“ dodala posmutněle mladá žena.
Kdyby se ve stejné situaci ocitla Hanka dnes, mohla by se obrátit pro pomoc na právního zástupce pro děti. „Už několik let oběti domácího násilí, kterým je méně než 18 let, mají nárok, aby je zastupoval advokát zdarma. To by jim mělo mimo jiné dopomoci, aby případně policie nebrala oznámení této trestné činnosti na lehkou váhu,“ upozorňuje advokátka Lucie Hrdá, zaměřující se na trestní a rodinné právo.