Článek
V dovolání žena poukázala například na to, že matka si přála být doma, nikoliv ve zdravotnickém zařízení, a ona sama netušila, že by jí mohla přivodit smrt. NS se ale ztotožnil s rozsudkem, podle kterého se dcera dopustila vraždy spáchané obzvlášť trýznivým způsobem.
Soud rozhodoval před časem bez veřejného jednání, odůvodnění teď zpřístupnil ve své databázi.
Nevidomého muže shodil do rozvodněné Jizery. Soud mu potvrdil 11,5 roku za vraždu
„Z dokazování dostatečně vyplynulo, jaký byl stav poškozené v době jejího úmrtí, v jakém prostředí zemřela, i to, že se na tomto stavu podílela právě obviněná, která neučinila nic pro to, aby tento stav odvrátila svou vlastní péčí a pomocí lékařských zařízení, na která měla obviněná možnost se v rámci péče o poškozenou obracet,“ stojí v rozhodnutí.
„Stav těla se podobal obětem koncentračních táborů za druhé světové války,“ prohlásila loni předsedkyně odvolacího senátu Kateřina Korečková. Vrchní soud v Praze i proto zpřísnil desetiletý trest, který ženě vyměřil středočeský krajský soud. Už dříve odmítl možnost, že by dcera byla odsouzena jen za týrání, trval na právní kvalifikaci činu jako vraždy.
Dcera žila se svojí více než osmdesátiletou matkou v jednom bytě v Berouně. Starší žena byla nemocná a zcela odkázaná na cizí péči. Dcera jí ale nezajistila základní lidské potřeby a neposkytovala jí dostatečnou výživu. A to i přesto, že pobírala téměř 20 tisíc měsíčně na její péči.
Ponechala ji dlouhodobě ležet na gauči, nemyla ji ani ji neodvedla či neodnesla na toaletu. V době smrti měla matka na těle řadu proleženin a zánětů, dokonce otevřenou zlomeninu stehna.