Dcera měla dluhy. Senioři se kvůli ní musí vystěhovat z rodného domu

Nehnula s nimi ani osmnáctiměsíční podmínka, kterou loni v prosinci dostali za přečin neoprávněného užívání cizího domu.

Jenže nyní tachovský soud v civilním řízení rozhodl, že dvojice musí rodinný domek vyklidit a do 15 dnů od nabytí právní moci rozsudku ho předat novému majiteli. Pokud tak neučiní, má exekutor volnou cestu je odtud dostat třeba i násilím.

„Takové stáří jsme si rozhodně nepředstavovali. Bere mě to za srdce,“ soukala ze sebe seniorka a oči se jí zalévaly slzami. S manželem měli za to, že uloženým trestem byla celá věc vyřešena, a nemusejí se tak nikam stěhovat. „Tohle je šok,“ hlesla žena.

Kastnerovi se do celé šlamastiky dostali kvůli vlastní dceři. Před pár lety se jí rozhodli domek věnovat. V darovací smlouvě se sice pojistili klauzulí o tom, že mohou v domku dožít, jenže tento závazek nebyl při převodu nemovitosti v katastru zapsán jako věcné břemeno.

Dcera a její partner se následně dostali do finančních problémů, a když nespláceli půjčku, dům jako zástava skončil v roce 2017 v aukci.

„Já se tu narodila. Tatínek padl ve válce, bydlely jsme tady samy s maminkou. Manžel je se mnou od pětačtyřicátého. Máme tady zahrádku, slepice a králíky. Já ten barák nedokážu opustit. To si raději něco udělám,“ vzlykala žena a hlavu si přitom držela v dlaních. Podle svých slov vůbec netušila, že dům byl v zástavě a následně prodán v dražbě.

„Dozvěděli jsme se to náhodou. A pak za námi začali jezdit policajti, že se máme vystěhovat. Neměli jsme ale k tomu důvod, protože jsme to nezavinili. Když nás odsoudili, brali jsme to za vyřízenou záležitost. No a teď tohle. Nečekali jsme to. Vůbec nevíme, co bude dál,“ pokračovala seniorka.

Podle jejích slov se jim dcera ani neomluvila. „Dělá, jako by se nic nestalo. Nedovedu to pochopit. Mozek mně to nebere. Tohle hodně bolí. Do smrti jí to nezapomenu,“ dodala Marie Kastnerová. Její manžel Jiří věří, že verdikt o vystěhování by mohl ještě zvrátit odvolací soud. „I když nás právník už předem upozornil, že to nemusí dobře dopadnout. Víte, co je na tom všem nejhorší? Že ten, kdo to zavinil, nebyl potrestán, a my jsme to jako volové odnesli,“ uzavřel důchodce.

Tachovský soud v červencovém rozsudku konstatoval, že vlastník nemovitosti má právo domáhat se vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. „Předmětnou nemovitost původní majitelka darovala své dceři a jejímu manželovi, kteří její vlastnictví pozbyli v rámci insolvenčního řízení, kdy došlo k jejímu prodeji novému vlastníkovi,“ stojí v rozhodnutí samosoudce Patrika Kurztégla.

Podle něj neexistuje žádný právní důvod, na jehož základě by manželé Kastnerovi předmětnou nemovitost mohli užívat. „Sami pouze uváděli, že v domě mají právo být, aniž by k tomu předložili relevantní doklad,“ doplnil soudce.

Už během trestního řízení v průběhu loňského roku upozornil soudce Miloslav Vajgant na to, že Kastnerovi jsou přesvědčeni, že dům jim patří a že o něj přišli neoprávněně. „Je mi jich opravdu líto. Oba mají již pokročilý věk. Nevidí důvod, proč by z domu měli odejít. Bohužel dřív nebo později je ale vystěhují,“ řekl Vajgant při odůvodnění rozsudku.

Nemovitost v dražbě koupila soukromá společnost. „Nabídli jsme se, že jim seženeme byt a první měsíc nájmu za ně uhradíme. Byli jsme připraveni i na to, že nám budou platit nájem a necháme je v domku dál bydlet. Z jejich strany ale nebyla vůbec žádná snaha se domluvit. Jsou přesvědčeni, že dům jim stále patří a nás mají za své nepřátele,“ uvedl jednatel firmy s tím, že už bohužel musel učinit právní kroky.

„Mě na tom nejvíce mrzí, že ten, kdo to celé spískal, dělá mrtvého brouka,“ dodal na adresu dcery.

Přiznal také, že kdyby věděl, co ho čeká, dům by nekoupil. „Mysleli jsme si, že se domluvíme po dobrém. Naštvaní by neměli být na nás, ale na dceru se zetěm. Kdyby barák neprošustrovali, mohly v něm bydlet další generace,“ uzavřel podnikatel.