Člen trestního komanda na Borech těžce zranil spoluvězně, dostal dalších pět let

Rafael byl tehdy členem komanda několika odsouzených, kteří před třiadvacátou hodinou, kdy už měli být téměř hodinu pod zámkem, vtrhli k Novákovi na sousední celu, aby se mu pomstili za to, že se zastal jiného vězně.

„Útok byl veden zákeřně. Poškozený ležel na posteli a neměl možnost se bránit,“ prohlásil státní zástupce Pavel Tolar. Podle předsedy senátu Vladimíra Žáka to byl právě obžalovaný, kdo poškozeného udeřil a vážně mu poranil oko.

„Celá ta trestní výprava byla vedena v zásadě pomstou,“ řekl soudce. Upozornil na to, že oficiální večerka podle vnitřního řádu věznice nehrála žádnou roli a cely se fakticky zavíraly až hodinu před půlnocí.

„Mezi 22. a 23. hodinou se tak na tomto oddíle samovolně pohybovalo 80 až 100 odsouzených, které nikdo nekontroloval. Měli je na starosti dva dozorci, z nichž jeden tam přišel na obchůzku jednou za hodinu a druhý hlídal u hlásky na jiném místě. Nechci si ani představovat, co se tam asi dělo,“ řekl při odůvodnění rozsudku Žák.

Rafael před soudem popřel, že by Nováka napadl. Tvrdil, že na jeho cele vůbec nebyl. „Pokud by to byla pravda, tak sklopím uši a řeknu, ano, udělal jsem to, a nesl bych za to následky. Jenomže já byl v té době zamčený na své cele. Pokud je tam nějaký svědek, tak si vymýšlí,“ prohlásil Rafael, který měl původně opustit brány věznice letos v červnu po odpykání šestiletého trestu za loupež.

Novák před soudem uvedl, že ten den se zastal kamaráda, kterého spoluvězni napadli. „Pak jsem od nich slyšel, abych se těšil na večer. Kolem tři čtvrtě na jedenáct jich přišlo asi šest ke mně na celu, obstoupili postel a Rafael mi praštil do oka,“ uvedl Novák, který má dodnes trvalé zdravotní následky v podobě dvojitého vidění.

Kromě Nováka označil Rafaela jako bijce vězeň Ivan Rakaš, kterého v té době pověřili dozorci, aby na oddíle udržoval kázeň a pořádek. „Z cely jsem slyšel nějaký hluk, tak jsem se tam šel podívat. Dveře byly otevřené a kolem Nováka stáli vězni. Viděl jsem Rafaela, jak ho udeřil pěstí do obličeje. Po té ráně jsem zakročil a všechny vyhnal ven,“ vypovídal Rakaš.

Mokrým ručníkem pak Novákovi otřel z obličeje krev a tísňovým tlačítkem přivolal dozorce. Když měl vysvětlit, proč v tu dobu byly cely otevřené a vězni se tam volně pohybovali, tvrdil, že incident se odehrál ještě před večerkou kolem tři čtvrtě na deset.

Na otázku soudce, jak je tedy možné, že tísňový signál vyslal až před 23. hodinou, nedokázal hodnověrným způsobem reagovat. „Já jsem žádné cely neotvíral a nikoho ven ani dovnitř nepouštěl,“ stál si na svém Rakaš.

Až výslechy dalších svědků začaly pomalu rozmotávat záhadu, jak se mohli vězni dostat k poškozenému, když podle předpisů mají být úderem desáté večer zamčeni v celách. Někteří odsouzení totiž mají za dobré chování o hodinu posunutou večerku a mohou sledovat televizi v kulturní místnosti. Tam by měli být za normálních okolností po večerce také zamčeni, ale v době, kdy došlo k napadení Nováka, to fungovalo v borské věznici jinak.

„Tito vězni se směli po večerce na chodbě volně pohybovat, aby si mohli dojít do cely na záchod, který tehdy nebyl součástí kulturní místnosti,“ řekl před soudem dozorce Milan Zeman. Ten měl v inkriminovanou dobu službu na příslušném oddílu.

Nicméně se dušoval, že ten večer všechny ostatní cely před 22. hodinou zamkl na klíč. K tomu, co uvádí obžaloba, se nevyjádřil. „Já si na tu situaci nepamatuji, opravdu si nic zvláštního z té služby nevybavuji. O žádné mimořádné události nic nevím,“ prohlásil dozorce. Potvrdil jen, že z Novákovy cely zaznamenal tísňový signál ve 22.50 hodin. „Už ani nevím, co mi k tomu Novák říkal,“ uzavřel Zeman.