Článek
Ministr vnitra Stanislav Gross proto navrhuje nový zákon, který má pro změnu ochránit stát před vychytralostí těchto lidí.
Již dva roky v Česku platí zákon, na jehož základě policie či vězeňská služba mohou na pokyn ministra vnitra poskytnout speciální ochranu svědkům, kteří pomohli státu dopadnout pachatele závažných trestných činů či členy organizovaného zločinu.
Taková pomoc náleží i znalcům, tlumočníkům nebo obhájcům či jejich nejbližším rodinným příslušníkům. Mohou získat novou totožnost nebo být přestěhováni na náklady státu.
Sledování i odposlech
Když se tento zákon před třemi lety schvaloval, mluvili ministr Gross i poslanci jednotně: "Je nezbytné tyto lidi chránit, protože se svým rozhodnutím vystavili do pozice, kdy jim jde o život."
Nikdo ale nepočítal s tím, že tito lidé nemusejí být vždy kladní hrdinové a že se rozhodnou svého nového postavení využít. Zákon tak vůbec nepamatoval na kontrolu. Proto nyní přichází vnitro s návrhem novely, která by umožnila státním orgánům prověřovat, zda chráněné osoby plní určené podmínky. Jde o to, aby si policie mohla prověřit třeba i za pomoci odposlechů nebo sledování, zda jsou opravdu ohroženy, jak tvrdí, a zda dodržují pravidla hry.
"Navrhované ustanovení vychází z dvouleté zkušenosti s poskytováním zvláštní ochrany a pomoci. Praxe bohužel ukázala, že nejméně u 90 procent případů došlo k opakovanému porušení těchto povinností. Některá porušení přitom měla takový ráz, že k napravení nežádoucího stavu vyžadovala značné nasazení, nebo byla tak zásadního charakteru, že bylo nutné ochranu ukončit," upozornilo vnitro v odůvodnění novely.
Krmili policii lží o útocích
Podle policistů docházelo ze strany chráněných svědků k porušení jejich povinností buď z nedbalosti nebo, a to častěji, úmyslně ve snaze získat další výhody nebo zlehčení bezpečnostních opatření.
"Opakovaně se objevil i problém, kdy chráněné osoby informovaly o smyšlených útocích nebo kontaktu s rizikovými osobami, aby dosáhly přestěhování do jiné oblasti nebo jiných výhod," píše se v důvodové zprávě k návrhu zákona.
Současný zákon přitom neumožňuje kontrolu takovýchto vychytralých prohlášení. Policie i vězeňská služba má v takových případech svázané ruce. A protože nechce ohrozit pracovníky, kteří se na ochraně podílejí, ani jejich rodinné příslušníky, musí nákladně jednat. Tedy buď chráněnou osobu skutečně přestěhovat, nebo přidat na intenzitě její ochrany.
Zákon přitom dává možnost přestěhování do ciziny, přičemž veškeré náklady hradí stát. V době schvalování původního zákona se mluvilo o tom, že půjde přibližně o deset lidí ročně, ale náklady na jejich ochranu se odhadovaly na milióny korun.
Soudce: stát je vydíratelný
Dosavadní zákon říká, že v určitých případech může ministr vnitra zvláštní ochranu ukončit.
Je mezi nimi i ten, kdy dotyčný neplnil své povinnosti. Takové rozhodnutí je ale podle předsedy senátu okresního soudu v Teplicích Miroslava Čapka dost obtížné: "Bohužel se dá říci, že stát je v tomto směru vydíratelný. Je správné, aby policie měla možnost si prověřit pravdivost tvrzení chráněných osob a zamezila tak zneužití této zákonem dané vymoženosti."
Čapek ale doporučuje, aby v zákoně byla jednoznačná odpověď na to, kdo ponese právní odpovědnost. "Umím si představit reakci veřejnosti, kdy ministr vnitra oprávněně rozhodne o ukončení zvláštní ochrany svědka a ten je za týden zastřelen," řekl Právu soudce.