Chovatel prasat a bestiální vrah. Před dvaceti lety byl odsouzen Ivan Roubal

Je studená noc 8. března roku 1994. Kriminalisté z pražského oddělení vražd přijíždějí do sídla autopůjčovny ZAPAP v suterénním bytě v pražské ulici Pod Zvonařkou. Majitele firmy Petra K. a Petera M. kdosi brutálním způsobem zabil. Oběti jsou svázané do kozelce a kolem krku mají natažené smyčky.

Přepadení se podařilo přežít taxikáři Jiřímu S., který se s oběťmi znal, na místě činu ale byl pouze shodou okolností. Muž se dokázal vyvléct z pout a po půlnoci zavolal policii. Vyšetřovatelé mají před sebou opravdu podivný případ. Jiří S. tvrdí, že do místnosti nejprve vtrhla trojice lupičů a jeden z nich vytáhl zbraň. Pak všechny tři muže lupiči svázali na zemi, ukradli několik drobností a odešli.

Do místnosti následně vstoupil další muž a přistoupil k majitelům půjčovny. Oběma postupně utáhl kolem krku smyčky. Jiří S. ležel obličejem k zemi a události v místnosti mohl sledovat pouze koutkem oka. Slyšel však dobře chroptění svých kamarádů a prosbu jednoho z nich.

„Říkal: Já vám ty peníze dám, já vám ukážu, kde jsou,“ vypověděl Jiří S. během rekonstrukce. Vrah ale neodpověděl, o peníze mu nešlo.

Když se Jiří S. začal na zemi svíjet, ve snaze dostat se z pout, muž ho jen okřikl, aby zůstal klidně ležet. „O tebe mi nejde, tak klidně lež,“ uzemnil ho. Pak z místnosti odešel.

Když se Jiřímu S. podařilo dostat se z pout, jeho známým už pomoci nebylo. Policie chvíli podezřívala i jeho, protože přemýšlela, jak by se snadno mohl dostat z pout, zejména když provazy na tělech obětí byly zavázány velice zkušeně. Pak však během pátrání narazili na jméno, které je navedlo správným směrem.

Během vyšetřování se zjistilo, že oba muži na vánočních trzích prodávali bižuterii. Tyto stánky patřily podnikateli Václavu H., kterého však už dva roky nikdo neviděl. Poslední, s kým byl viděn, byl jistý Ivan Roubal. Ten se jménem podnikatele snažil vymoci z obou tržbu, Petr K. s Peterem M. to však odmítli. Konflikt se vyostřil, Roubal dostal pepřovým sprejem do obličeje, upadl na zem a vyrazil si zub.

Už v roce 1993 bylo na Českolipsku nalezeno tělo patřící taxikáři Vladimíru S., který zmizel rok předtím. Jelikož tělo leželo v septiku nepoužívaného domu, nebylo možné zjistit příčinu smrti. Naposledy byl však taxikář viděn právě s Roubalem.

Toho severočeská kriminálka vyslechla, ale neměla důkazy, aby ho mohla obvinit. Pro jejich pražské kolegy to ale byla důležitá indicie k tomu, aby obrátila pozornost právě Roubalovým směrem.

Ten nebyl nikde k nalezení a měl dobrý důvod se skrývat. Na svém kontě měl tehdy 43letý muž už minimálně pět vražd, pravděpodobně jich ale bylo mnohem víc.

Až do počátku 90. let žil Roubal obyčejným životem. Pracoval u československých drah jako pomocník strojvůdce a průvodčí, později dělal topiče v kotelně, dřevorubce nebo zootechnika. Lehce nadprůměrně inteligentního Roubala to vždy táhlo k duchovnímu životu, krátce před revolucí se stal členem Svědků Jehovových, záhy je však opustil.

Život se Roubalovi změnil poté, co si u jihočeského Čachrova pronajal selskou usedlost Pohádka. K okolí usedlosti se váže legenda, že ji v 19. století obývala žena, kterou místní považovali za čarodějnici a nakonec ji ukamenovali. Čarodějnice svým posledním dechem měla usedlost proklít.

Nutno dodat, že historkám o prokletí notně dodal fakt, že ji v 90. letech vlastnil právě dříve bezúhonný Roubal.

Roubal sám plánoval chovat na Pohádce spoustu zvířat. Jeho podnikatelský záměr s jeleny úřady nepovolily, tak se prozatím spokojil s chovem slepic a zejména prasat. Záhy však zjistil, že vydělat peníze by šlo i snadnějším způsobem. Pomohly mu k tomu dvě okolnosti.

Tou první bylo seznámení s pražským podnikatelem Františkem H., který chtěl nedaleko Pohádky vybudovat vodní pilu. Druhou byl příjezd Roubalovy ruské známé Nataši. Nalákal ji na život na luxusním statku, když ale z Ruska přijela, našla pouze polorozpadlé stavení. Znechucená žena se nemohla či nechtěla vrátit do vlasti, ovšem s Roubalem v ruině bydlet také nechtěla.

Nataša se tedy rozhodla žít s Františkem H., což muselo Roubala vytočit k nepříčetnosti. Ještě v pátek 6. prosince 1991 si František H. vyzvedl svůj důchod, ale pak se po něm slehla zem, stejně tak po Rusce Nataše. „Odjel do Německa i s tou svou Ruskou,“ tvrdil Roubal všem, kteří se na Františka H. ptali. Moc jich ale nebylo, starého podnikatele nikdo nesháněl.

Roubal mezitím v klidu používal jeho auto a rozprodával jeho majetek.

Roubalův syn později policii uvedl, že se mu otec svěřil s tím, co se jeho bývalým dvěma přátelům stalo. „Sežrala je prasata,“ řekl mu prý. U soudu však syn tuto výpověď popřel a policistům se ji logicky nepodařilo prokázat, byť byla tato teorie nejjednodušší.

František H. a jeho ruská přítelkyně nebyli jediní z okolí Ivana Roubala, kdo záhadně zmizel. O půl roku později se ztratil již zmiňovaný taxikář Vladimír S.

Roubal mu nabídl k prodeji neobydlenou nemovitost u Zákup na Českolipsku, kam spolu každý svým autem 26. července 1992 odjeli. To bylo naposledy, kdy někdo Vladimíra S. viděl. Roubal pak začal používat oba automobily, které taxikář používal k výkonu své profese.

Tělo bylo nalezeno až o rok později v septiku neobývaného domku. Bylo v takovém stadiu rozkladu, že kriminalisté jen horkotěžko a díky pořádnému kusu štěstí zjistili alespoň totožnost. Zjistit příčinu smrti bylo naprosto nemožné.

V prosinci téhož roku zmizel obchodník s bižuterií. I on byl naposledy viděn ve společnosti Roubala. Spolu nasedli do auta a odjeli. Roubal dlužil Václavu H. velké množství peněz, a když podnikatel zmizel, tvrdil všem, že odjel za svým dlužníkem do Belgie.

Bez sebemenšího ostychu nebo bázně pak dokonce začal vybírat peníze ze stánků s bižuterií, které Václavu H. patřily a kde právě pracovali majitelé autopůjčovny, kterým se Roubalovo chování pranic nelíbilo a jejichž odpor se jim nakonec stal osudným.

Ještě než Roubal dosáhl své pomsty, stihl zavraždit další dva lidi. Prvním byl v květnu 1993 důchodce Josef S. z Prahy, se kterým se Roubal seznámil přes inzerát. Starý muž nechtěl trávit podzim svého života o samotě a Roubal se mu svěřil, že by na Pohádce potřeboval někoho, kdo by mu pomohl s chodem usedlosti.

Zda se důchodce na Pohádku podíval nebo ho Roubal zavraždil už cestou na usedlost, se už nikdy nedozvíme. Tělo Josefa S. vyplavalo v neděli 3. října na hladinu Horusického rybníka nedaleko Veselí nad Lužnicí. Policistům se podařilo zjistit, že Roubal vnikl do mužova bytu a odnesl si z něj cennosti. Rovněž také vybíral peníze z jeho účtu.

Druhou Roubalovou obětí se v roce 1993 stal další důchodce Václav D., který se živil mimo jiné prodejem pornografie. Policie ho nalezla 12. listopadu svázaného do kozelce, kolem krku měl smyčku. Důchodce byl masochista a vrah vše narafičil tak, aby to vypadalo, že se omylem uškrtil sám. Byt byl vykraden, pachatel si z něj odnesl cennosti v hodnotě 36 tisíc korun a kolem 400 videokazet.

Podle výpovědi svědků byl důchodce viděn naposledy 5. listopadu, což byl údaj, který se shodoval s odhadovaným časem smrti, který určili patologové. Podezřelý muž se nápadně podobal Roubalovi, jen měl o hodně hustší vlasy. Pornokazety se záhy objevily na trhu a kriminalistům se podařilo dohledat jejich prodejce, byl jím opět Roubal.

Následovala dvojnásobná vražda v autopůjčovně ZAPAP. Kolem samotného Roubala se ale začala stahovat pomyslná smyčka. Řada lidí se jej bála pro jeho agresivní a nevyzpytatelné chování a mnoho jeho známých by se ho rádo zbavilo. Jeden z nich se nabídl, že Roubala vyláká, aby ho mohla policie zatknout.

Stalo se tak 30. března 1994 na stanici metra Náměstí Míru. Roubal měl na sobě paruku, tutéž, ve které ho viděli u důchodce Dlouhého.

Samotným zatčením ale problémy s případem neskončily. Soud doprovázelo množství skandálních pochybení. Od svého zatčení Roubal obvinění odmítal. Tam, kde policie nenašla těla, nemohla nic dělat. U všech ostatních Roubal tvrdil, že je nevinen.

Před soudem Roubal poprvé stanul v roce 1996 za vraždy v autopůjčovně. Jednání se táhlo a Roubal se ho snažil natáhnout, jak mohl. V jeho prospěch hrálo i to, že Jiří S., který byl u vražd, ho neidentifikoval jako vraha.

V roce 1997 mu soudce zapomněl prodloužit vazbu a 30. září byl Ivan Roubal propuštěn. Před vraty věznice na něj však kromě novinářů čekali i kriminalisté, kteří ho obratem obvinili z vyhrožování svědkům i státnímu zástupci. Stačilo málo a muž mohl uprchnout, podle všeho se totiž chystal okamžitě odjet do Švýcarska.

V roce 1998 padl první rozsudek. Roubal byl za přepadení autopůjčovny odsouzen na pět let. Obvinění z vražd byl zproštěn. Mezitím ale policisté usilovně pátrali po zajištění důkazů, které by Roubala usvědčily z dalších vražd. Prostor usedlosti Pohádka prohledali skrznaskrz ve snaze najít těla – pokud by se teorie, že se zbavoval těl tak, že je předhazoval prasatům, ukázala jako nepravdivá.

Po sérii odvolání a obnovování procesu se Roubal dočkal prvního trestu za vraždy v roce 1999. Za trojici vražd dostal 22 let vězení. O rok později se Roubalovi podařilo prokázat ještě další dvě.

V roce 2000 byl Ivan Roubal odsouzen za vraždy Josefa S., Vladimíra S., Václava D., Petra K. a Petera M. Od soudu odešel s doživotním trestem.

Vraždy podnikatele Františka H., jeho ruské přítelkyně Nataši a podnikatele Václava H. se dokázat nepodařilo, jelikož těla nebyla nikdy nalezena.

Podle policejního spisu měl Roubal ještě zabít na jednom z odpočívadel v jižních Čechách muže německé národnosti a jeho šestiletou dceru. Svěřit se o tom prý měl svým spoluvězňům během vazby. Ve spolupráci s německou policií ale čeští kriminalisté zjistili, že nikdo takový, který by odpovídal popisu, není v Německu pohřešován.

Jak to doopravdy bylo, se už zřejmě nikdy nedozvíme. Stejně tak nejspíš nikdy nebudou objevena těla Roubalových obětí. Své tajemství si vzal sériový vrah do hrobu v roce 2015. Vinu nikdy nepřiznal a své poslední roky trávil většinu času tím, že posílal stížnosti na všechny strany.