Článek
„Soud dospěl k názoru, že napadený rozsudek je věcně správný,“ konstatovala soudkyně Ivana Kotrčová. Hanzlík se podle soudů neměl domáhat nároku za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, ale prostřednictvím zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. „Žalobce užil nesprávný právní prostředek k tomu, aby mohl něčeho docílit,“ podotkla Kotrčová.
Hanzlík se domáhal téměř dvanácti miliónů korun jako náhrady škody za to, že ho komunisti v osmdesátých letech v rámci akce Asanace donutili vystěhovat se do Rakouska.
Musel kvůli tomu prodat nemovitost, kterou zdědil po rodičích, narychlo a pod cenou. Dalších více než 700 tisíc korun žádal jako jednorázové odškodnění za ušlý důchod. K tomu navíc žádal vyplacení jednou ročně rozdílu mezi průměrným důchodem a jemu vypláceným.
V žalobě chartista tvrdil, že mu byl v roce 2007 vyměřen důchod 3 447 korun. Hanzlík má za to, že kdyby mohl v osmdesátých letech pracovat, dostával by přinejmenším průměrný důchod.
Ministerstvo vnitra namítalo, že Hanzlíkův nárok je promlčený. Nic Hanzlíkovi podle ministerstva nebránilo, aby své nároky uplatňoval dříve. Měl k dispozici zákony, které byly přijaty na zjemnění následků křivd způsobených komunisty.
Hanzlík: Stát se zachoval macešsky
U nároku za prodej nemovitosti pod cenou ministerstvo konstatovalo, že s prodejem (resp. nákupem) nemovitosti neměl stát nic společného a byla prodaná soukromým osobám. Hanzlík také podle ministerstva nijak nevysvětlil, čím se živil mezi roky 1990 a 2007.
Hanzlíkův obhájce Michael Hrnčíř v odvolání namítal, že jde mimo jiné o otázku promlčení versus dobré mravy. „Vyžít z toho důchodu, který je momentálně přiznán panu Hanzlíkovi, je v podstatě nemožné,“ konstatoval Hrnčíř.
„Jaký je to paradox, že stojím proti své vlasti, které jsem obětoval všechno, a tak macešsky se ke mně zachovala,“ pronesl na závěr emotivně Hanzlík, který se za komunismu angažoval v hudební produkci, ale režim mu zakazoval vystupovat na veřejnosti a jeho rodina byla perzekuována.
V rámci akce Asanace psychicky i fyzicky nutila StB signatáře Charty 77 k „dobrovolnému“ opuštění republiky. Kromě Hanzlíka šlo mimo jiné o Vratislava Brabence, Jaroslava Hutku, Pavla Landovského nebo Svatopluka Karáska.
