Článek
Za těžkou újmu na zdraví mu hrozí až desetileté vězení. Císler doslova utekl hrobníkovi z lopaty, po masivním krvácení do mozku upadl do kómatu, ze kterého se probral až po několika týdnech. Následky zranění pociťuje dodnes.
K nehodě, která napadení předcházela, došlo mezi Horšovským Týnem a Domažlicemi. Obžalovaný muž se za volantem Škody Octavie snažil dostat před třínápravový autobus v úseku, kde je předjíždění zakázané kvůli špatné přehlednosti.
Tam mě chytil za rameno a vrazil mi ránu pěstí do levého oka.
„Postupně předjel asi šest aut, co jela za mnou. Pak se začal tlačit přede mne. Po riskantním manévru se rychle snažil zařadit zpátky a přitom lehce škobrtnul o přední část autobusu,“ vzpomínal Císler, který seděl za volantem plně obsazeného autobusu.
René Chalupník u soudu
Chalupník si na něho počíhal na autobusovém nádraží. „Tam mě chytil za rameno a vrazil mi ránu pěstí do levého oka. Padl jsem, nevím, jestli jsem to dokázal sám nebo mi pomohl, ale za chvilku jsem stál zpátky na nohou. Skoro nic jsem neviděl přes oko zalité krví,“ vybavoval si Císler.
Spěchal jsem k lékaři. Když jsem dojel autobus, rozhodl jsem se ho předjet.
Útočníkovi se snažil vysvětlit, že patnáctimetrový autobus nelze na takové silničce udržet rovně přilepený na okraji asfaltu, nota bene když tam chybí krajnice. „Jeho reakce byla taková, že mě chytil za bradu a hlavou mi smýkal po betonové zdi. Měl jsem pocit, že mě k té zdi přibíjí. Ani jsem se nesnažil klást nějaký odpor, choval se jak šílenec. Když to běsnění skončilo, vzal mi mobil a rozmlátil ho na kousky. Pak beze slova odešel,“ líčil Právu Císler.
Obžalovaný muž připouští, že mezi ním a řidičem autobusu došlo k fyzické potyčce. Rezolutně ale popírá, že by ho opakovaně tloukl.
„Spěchal jsem k lékaři. Když jsem dojel autobus, rozhodl jsem se ho předjet. Bohužel jsem si nevšiml značky zákazu předjíždění. Několikrát jsem se o to pokusil, ale autobus mi pokaždé najel doprostřed a bránil mi v tom. Říkal jsem si, že je to nějaký zapšklý autobusák, který nemá rád, že někdo jede rychleji. Měl jsem pocit, že si se mnou hraje, bral jsem to jako výzvu. Tak jsem to zkoušel opakovaně, až mi to s odřenýma ušima vyšlo,“ vypovídal před soudem Chalupník.
V rozčílení jsem mu začal nadávat. On mě stále upozorňoval, že je tam zákaz předjíždění.
Když se dostal na úroveň autobusu, tak se ho prý snažil vytlačit ze silnice do příkopu. „Cítil jsem náraz, ale předjíždění jsem ustál a dokončil ho,“ pokračoval Chalupník. Po předjížděcím manévru oba řidiči zastavili.
„V rozčílení jsem mu začal nadávat. On mě stále upozorňoval, že je tam zákaz předjíždění. Tím mě prostě usadil a navíc jsem měl pocit, že se mi vysmívá. Protože se za námi tvořila kolona, tak jsme se domluvili, že to dořešíme na nádraží,“ uvedl dále Chalupník.
Dal jsem mu ránu do obličeje, řidič zavrávoral a upadl na zem.
Incident pak popsal následovně. „Dal jsem mu ránu do obličeje, řidič zavrávoral a upadl na zem. Křičel jsem, že mě mohl zabít, že mám malé děti. On stále opakoval, že je tam zákaz předjíždění a že ta rána mě bude mrzet. V útoku jsem dál nepokračoval, žádné další rány nepadly. Ve vzteku jsem jen kopl do autobusu a šlápl na mobilní telefon, který řidiči autobusu vypadl z kapsy,“ řekl Chalupník.
Z místa odjel, neboť se mu nezdálo, že by byl řidič autobusu nějak vážně zraněný. „ Měl na tváři drobnou krvavou ranku. O těch následcích jsem se dozvěděl až z médií,“ uzavřel Chalupník.