Článek
Princip podvodu spočíval v tom, že na firmy s bílými koňmi se do ČR dovážely ropné produkty, které byly obratem prodány tuzemským odběratelům. Platby spojené s pořízením a následným prodejem pohonných hmot zajišťovaly další firmy s nastrčenými jednateli, přičemž důvodem využití těchto inkasních společností bylo podle státního zástupce Borise Havla znepřehlednit pohyb peněz při přeprodeji tohoto zboží a tím se vyhnout zaplacení daně.
Tyto firmy ovládala prostřednictvím nastrčených osob dvojice obžalovaných Tomáš Kočárek a Jan Kroupa. Bílé koně jim sháněli spoluobžalovaní Eva Jeslínková a Vojtěch Sivák, kteří pracovali jako správci ubytovny patřící vlivnému plzeňskému podnikateli a bývalému členu ODS Petru Štruncovi. Vybírali lidi, kteří byli bez peněz a bez jakéhokoliv zázemí. Ti se za pár tisícovek upsali k něčemu, o čem neměli ani tušení.
Soleh s Mrázem měli podvodným transakcím napomáhat. První jmenovaný podle obžaloby vyvedl z účtů inkasní firmy Mejavin Trade, s. r. o., desítky miliónů korun, aby tím znemožnil dohledat jejich původ. Mráz měl zase prostřednictví společnosti Sesto, s. r. o., kterou ovládal přes bílé koně Lukáše Čecha a Josefa Otta, vyrábět fiktivní faktury.
Spousty razítek a patnáct telefonů
Soleh v případu figuruje jako spolupracující obviněný, k trestné činnosti se přiznal a usvědčuje i některé spoluobviněné. „Úkoloval mě hlavně Kroupa. Probíhalo to vždycky tak, že jsem přišel do kanceláře, kde mně řekl, do jaké banky mám jít a vybrat finanční hotovost. Peníze jsem potom odevzdával jemu do rukou nebo si pro ně přijel Kočárek,“ vypověděl Soleh v přípravném řízení.
Také řekl, že zprvu netušil, že se jedná o výnosy z trestné činnosti. „Později mi to došlo, když se kluci v kanceláři bavili o těch objednávkách pohonných hmot. Bylo mi také divné, že Kroupa měl v plastikovém boxu naskládáno spousty různých firemních razítek a možná patnáct mobilních telefonů,“ sdělil Soleh. Podle svých slov si tímto způsobem sám vydělal čtvrt miliónu korun.
Podobný princip popsala i obžalovaná Ivana Holubová, kterou Kroupa s Kočárkem dosadili do jedné z inkasních společností a která pro ně vybírala peníze z účtů. „Řekli mi, že budu jenom vybírat peníze, že to není trestné a že to dělá spousta lidí. Slíbili mi, že si s chodem firmy vůbec nemusím dělat hlavu, že všechny papíry budou vést za mě. Tak jsem na to kývla za měsíční odměnu pět tisíc korun,“ uvedla invalidní důchodkyně.
Pak ji odvezli do Prahy, kde u notáře podepsala smlouvu o převodu obchodního podílu.
„Už to bylo všechno připravené, jen jsem podškrábla ty papíry. Pak jsme ještě jeli do asi třech bank zřídit účty včetně internetového bankovnictví. No a potom to fungovalo tak, že zavolali telefonem, vyzvedli mě doma a jeli jsme vybrat peníze,“ pokračovala žena.
Měsíčně vybírala okolo půldruhého miliónu korun. Celkem to dělalo přes 17 miliónů. Peníze podle svých slov odevzdávala buď Kočárkovi, nebo Kroupovi.
Smradlavka vedl firmu dovážející benzín, ale zemřel na ulici
U soudu už ale nepromluví plzeňský bezdomovec Václav Škroud, který rovněž patřil mezi nastrčené figurky a kterého loni v červnu našli mrtvého na ulici. Devětapadesátiletý muž podle obchodního rejstříku vedl jednu z firem, které benzín do země ve velkém dovážely.
Škroud měl přezdívku Smradlavka, den co den se opilý válel na ulici, často pomočený a ve vlastních výkalech. Na „jeho“ společnost Toladena Trade, s. r. o., nechali Kočárek a Kroupa dovézt v průběhu roku 2011 téměř dvacet miliónů litrů pohonných hmot z Rakouska, které obratem přes další dvě nastrčené firmy přeprodali dál.
I když některé indicie naznačují, že Kočárek s Kroupou jsou pouze prostředníci, stopa u nich zatím končí. Po zadržení odmítli vypovídat.
Kroupa na dotaz Práva uvedl, že se o tom nechce bavit, stejně jako Kočárek. Podle majetkových poměrů obou mužů, které Právo zjistilo z veřejných databází, si ani jeden z nich výrazně nad poměry nežije.