Článek
Soud tak vyhověl návrhu obhajoby, která poukazovala na fakt, že neexistují žádné přímé důkazy pro to, že by Šmíd peníze od tří podnikatelů přijal a následně je předal Záhorovi. Podnikatelé, kteří měli údajně Záhorovi peníze poslat, se navíc sami dostali do křížku se zákonem.
Obžaloba kladla Záhorovi za vinu, že v letech 2001 a 2002 přijal od tří podnikatelů úplatky v celkové výši 280 tisíc korun. V té době působil jako vedoucí skupiny kriminalistů specializovaných na objasňování krádeží motorových vozidel a úplatky měl od podnikatelů dostat za to, že zařídil, aby jim byla urychleně vydána jejich zajištěná vozidla.
Dva vozy volkswageny a jeden mercedes policisté zajistili proto, aby zjistili, zda nejsou kradené. Žádné z nich ale kradené nebylo. O peníze si podle svědků a obžaloby údajně říkal Pavel Šmíd, který měl už v minulosti potíže se zákonem nejenom v Česku ale i Německu. Podle svědků se o něm říkalo, že je Záhorův informátor.
Je to komplot, tvrdil obviněný
Záhora ale svou vinu od začátku popíral a tvrdil, že celý případ je komplot a byl na něho nastražen. Práci ministerské inspekce pak označil za šlendrián. „Je nesmysl, abych část peněz dostal v eurech, jak tvrdí svědci, protože podle České národní banky byla eura zavedena až v roce 2002,“ řekl ve své závěrečné řeči Záhora. Také Šmíd v přípravném řízení vypověděl, že vše na ně bylo připraveno a zinscenováno.
Záhoru neměli jeho nadřízení a kolegové příliš rádi a podle obžaloby často kritizovali jeho práci i výsledky. To ovšem Záhora popřel, když uvedl, že byl asi 42 kázeňsky odměněn a pouze sedmkrát potrestán za celou dobu služby. Po vynesení rozsudku nechtěl s novináři hovořit a pouze uvedl, že mu celá kauza zničila život. Od policie navíc odešel bez výsluh.
Případ prošetřovala inspekce ministra vnitra, která dospěla k závěru, že Šmíd od podnikatelů peníze inkasoval a následně je předával Záhorovi. Ale i samotní svědci tvrdili, že peníze dávali pouze Šmídovi. To, že putovaly následně k Záhorovi, se podle nich v Liberci pouze povídalo. „To, že se něco po Liberci povídalo, je sice možné, ale neznamená to, že je to pravda,“ řekl v odůvodnění rozsudku samosoudkyně Taťjana Bernátková.